Blog o veteránech

Talbot Solara

 

Čas od času popadne mě touha pořídit si nějakou novou hračku a pokud možno za nevelké peníze. Na trhu můžete narazit na spoustu nesmyslně předražených vraků, když ale troche pátráte a nemíříte zrovna mezi Porsche 911 a jiné ikony, radost si udělat můžete. Zejména díky různým předsudkům vůčii menšinově zastoupené značky. Je pak až s podivem, jaký ohlas s autem přesto můžete sklízet.

Taková touha popadla mě tuhle v červenci, když jsem na rajveteranu.cz našel Talbot Solara. Cena? 19.000,- Kč. Prý jezdí, bliká, troubí. Prodávající? Michal Primák z simcacentrum.cz. Mohl jsem si tedy být jist, že auto skutečně bude mít popisované vlastnosti a v případě potřeby bude mi kdo mít auto přece jen neobvyklé značky, a k tomu francouzské, opravit. A já mám ty auta z osmdesátých tak rád! V tehdejším věku jsem pod vlivem mého staršího bratra získal názor, že vše kulaté a oblé je staré a tudíž na hovno. Jedině hrany jsou cool, byť se to tehdy tak neříkalo.

Byl jsem srozuměn, že si za ty prachy nemohu dělat iluz. Pokud mě Francouz povozí a já se “naučím” další vůz, účel bude naplněn. Na místě a při předváděcí jízdě jsem ovšem byl mile překvapen. Jde o vůz udržovaný a relativně často ježděný, Michal do něj investoval nějaké peníze a na rozdíl od jiných si je vědom, že tyto nelze dost počítat do prodejní ceny pod heslem „vrať se mi každá kapka potu do něj vražená“.

Zvenku byly na karoserii fleky po kytování.

Tato vada krásy však říkala jediné – „rez byl vyvařen a karoserie zakytovaná, hleďte jak to bylo provedeno“. Na kapotě v hraně svítila rána jako po šikovné skautově sekyrce a téměř přes celý kufr táhla se rýha msty rudochovy. Vnitřek kromě vyblýskaných madel na předních dveřích nevykazuje větší známky opotřebení a semiš je jak na pohled tak i na omak příjemný. Zmínil jsem se již, že jde o verzi SX? To je ta nejvyšší, heč! Poznáte ji třeba podle toho, že vpředu je bez švihadel, stojí na hlíně, má centrál a uprostřed palubky skví se L’ordinateur de bord, neboli palubní počítač. Objevit jeho funkce bude pro mě další dobrodružství, doufám, že pracuje alespoň na ikspéčkach.

Šestnáctistovkový motor spolu s pětirychlostní převodovkou dovede s autem pěkně poskočit a na již zmíněné dálnici pohodlně plout kolem 120 km/h. Víc se mi jet nechtělo. Asi ani autu.

Rodokmen této Solary známe co do českého období pouze částečně. Poprvé ji Michal spatřil na srazu Simca klubu, kdysi v roce 2000. Předvedl ji tam coby garážovanou leštěnku pán ze Šumperka. tehdy ještě měla instalovaný plyn. Pána MIchal přemluvil, aby auto prodal jeho kamarádovi, jako darované druhé auto manželce. Dárek v rodině vydržel až do druhého dítětě, kdy už nepojalo kočárek a bylo odstaveno. Asi tak po roce jej získal Michal, u něj taky nějakou dobu stálo a pak už jsem na řadě já.

Nezbývalo tedy než si plácnout a domluvit se s Michalem na dodělcích, abych se nemusel v ulicích stydět. Hlavně prkotiny na vnějším obalu vytvářely hranici mezi ojetinou a youngtimerem a ta trocha námahy a trpělivosti se vyplatila. Po dostříkání karoserie do prostřední vodorovné hrany a rozleštění zbytku vypadá auto jako dobrá švýcarská čokoládička. Má samozřejmě pár jizev na kráse, třeba že momentálně nejde otevřít kapota, stěrače stírají jak v posledním tažení, nebo levé zadní dveře se tváří jako zakletá jeskyně, ale kdo by se tím nějak významně vzrušoval.

Důležité je, že Solanche, jak jsem ji pojmenoval, startuje kdykoliv na cvrknutí. Pak plavným krouživým pohybem zápěstí ruky na řadící páce najdu někde v převodovce nějakou rychlost a se ševelením odjedu kam chci. A taky zatím i dojedu kam chci. Je rovněž velice překvapivé, kolik vzruchu jsem se Solarou zatím udělal. Každému mému známému se líbí a i pár obdivným reakcí z ulice jsem zaznamenal. Inu, nemusí být vždycky Ferrari.

 

Pokud si chcete přečíst něco o historii vzniku Solary, můžete si číst anglicky na stránkách britského Simca Talbot klubu. V češtině jsem nic nenašel, dokonce ani u českého Simca klubu (!), ale možná jsem se nedíval pořádně. Hm. Asi to budu muset přeložit. Tak světové, vynikající, nadčasové, unikátní a vzrušující auto si jistě zasluhuje větší stopu.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Komentáře

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která

Komentáře