Říká se, že zážitek nemusí být kvalitní, ale intenzivní. O intenzitě rozhodně nelze pochybovat v případě víkendového závodu na 200 mil startovaného v Českých Budějovicích na zdejším každoročním Mobil Salonu. Intenzivní byla délka závodu – cca 330 kilometrů, na počest závodů konaných za první republiky, intenzivní byla zima, která se dostavila výjimečně pouze na tento den, jak se zdá. Intenzivní byly i mé zážitky, neboť jsem měl to štěstí a závodu se na poslední chvíli účastnil.
Začíná být už dobrou tradicí, že na veteránské akce dostavuji se s rodinou Trucových. I tentokrát jsme se s Jirkou i Ondrou prostřídali za volantem mého a jejich vozu, povozili jsme i tatínka a Radku (zatím de iure nečlen rodiny), kteří nezaháleli a pomáhali s focením, zásobováním apod. Jeli jsme společně celou cestu, s jejich Fordem Capri, nechápu tedy, jak mohl Ford skončit ve finále na 10. místě, když já až na 18…..
Nicméně, první můj vůbec intenzivní zážitek spočíval ve vozidle. Den před konáním závodu dokončil jsem výměnu v mé stáji. Dva mladší mercedesy za Opel Diplomat A z roku 1964. Večer jsem jej už hnal od Prahy na jih Čech a nemohl třeba přijít na to, jak se ostřikuje přední okno. A ani nepřišel. Novost svého povozu jsem si ovšem docela užíval a sžíval se s jeho plavnou jízdou a bublajícím V8 á la pořádná amerika. O voze však někdy později.
I další intenzivní zážitek jsem našel ve voze. To když jsem ráno před začátkem závodu zjistil, že mi z pumpy teče, jak jinak než intenzivně, benzín na horký blok motoru. Naštěstí Ondra zručně přistoupil k dílu, trochu jsme to poštelovali a samozřejmě ihned snížili průměrnou spotřebu. Teprve pak jsme, jako poslední startující, mohli vyrazit do intenzivní zimy. Můj Opel topí, ne že ne, jen jsem zcela nepochopil systém ovládání toho jeho topení. To jsem si však uvědomil až po páté rychlé zastávce „na malou“ a víc s tím ani neudělal.
Trasa vedla malebnými konci jižních Čech a v podstatě obkroužila České Budějovice ze všech stran. Na východ nejdál jsme dojeli do Třeboně, na Jih až do Kaplice, kousek od ní jsme potkali kolegy z kaplického srazu veteránů. Předali jsme si soudružské pozdravy, věcné dary a pokračovali dál přes Český Krumlov na západ kolem Lipna až do Strakonic, kus jsme jeli státní, většinou však po krásně prázdných okreskách. Není divu, v takovém počasí. Prázdnota silnic dovolovala našemu oku spočinout na čerstvě zelené trávě, deštivému Lipnu, ale bohužel již ne jarním postavám lepých vesničanek. Bohužel asi vylezly až během slunečné neděle, kdy už bylo po závodě.
Abychom se jen nekochali a cestou pořád jen neplkali, připravili si organizátoři na nás intenzivní znalostní test. Zkuste si jej sami vyplnit taky, a sice za tři minuty.
Klíč správných odpovědí je 1,2,3,4, 1,2,3,4
Na strakonické výpadovce jsme se stali svědky zajímavého úkazu. Dojeli jsme kolegu závodníka v Saabu 96, kterého předjížděla do kopce dnešní oktáfka. Hned po něm však Saab rozbouřil spalovací komory, razantním způsobem ji předjel a upaloval velikou rychlostí dál. Já jej chtěl chvíli následovat s mým 5.4 litrovým motorem, ale při 130 km/h jsem to vzdal. Nenašel jsem jednak odvahu jet rychleji a druhak mi odfouklo reklamní magnetický polep s logem. Aspoň se mám na co vymluvit.
Kolem páté večerní jsme dorazili zpět na výstaviště a zařadili se k ostatním dvaceti vozům tohoto nejdelšího českého veteránského závodu. Vyhrál jej onen Saab, takže zřejmě kromě rychlosti vládl i dostatečnými vědomostmi. Mně po celém dni intenzivně hučelo v uších.
Celkově vládla příjemná atmosféra, nejen v našem voze, takže navzdory psí zimě mohu označit zážitek nejen za intenzivní, ale i kvalitní. Víc takových.
P.S. Autorem fotek je tentokrát mistr tatínek Truc, děkuji! …. konečně jsem na fotkách i já.