Blog o veteránech

5.Křenovická jízda

Podruhé jsem ji moderoval, počtvrté jsem na ní byl, popáté se konala. Můj zatím nejoblíbenější veteránský podnik. Je jasné, že můj pohled je značně nekritický a subjektivní, nikde na těchto stránkách však nenajdete nápis „objektivní zpravodajství o všem co se kde šustne“.

Proto hlásám zcela svobodně a nahlas, že pátá Křenovická jízda byla parádní a moc se vydařila. Opět vládl kamarádský duch, troufám si říct i víc než loni. Letos totiž jízda nebyla součástí kdejakého velevýznamného mistrovství republiky a nepřijeli tudíž lovci trofejí. Tím pádem bylo i o malinko, ale skutečně malinko, méně vozů a my jsme myslím organizaci zvládli na jedničku. Alespoň nikdo se nestěžoval a jestli někdo něco proti měl, mohl to říct. Vyzýval jsem k tomu opakovaně a do éteru.

   

Naší snahou bylo a je poskytnout účastníkům zábavu spojenou s poučením, ale hlavně příjemně strávený den. S tímto cílem jsme na jízdě provedli i letos několik vylepšení, na některé jsem obzvlášť pyšní.

Vylepšili jsme cateringové služby díky novému partnerovi. „Three brothers“ si jen tak pro prdel říkali a když umí krmit režiséra Hřebejka, umí nakrmit i nás. Nechyběla klasika – grilované maso a ten tlustý klbás, ale nabídku rozšířili i o nějaký ten salát, hermelín a můj favorit tortilla s míchanými vejci. A taky měli espresso. Já bych hlasoval ještě o úroveň stravy výš, ale i tohle bylo dobré. Když si uvědomím, že absolvuji několik veteránských akcí za sebou, včetně Legend v Praze, a všude do sebe mám tlačit klobásu, strapačky, anebo grilovanou kotletu, cuká se mi žlučník a zvedá žaludek. Tomuhle chci učinit průtrž. Dobré, zajímavé, jednoduché a i (ale fuj!) zdravé jídlo se dá udělat i ve větším množství na hromadných akcích. O tom svědčí vzrůstající návštěvnost food festivalů a s nimi je asi potřeba propojit náš svět. Pokusíme se o to, protože jen ten klbás se prostě nedá žrát. Já chápu, že někdo ji rád i opakovaně a že existují konzervativní lidi. Pro ně klbás či krkovici rád udělám, já se jimi ale omezovat nechci a rád bych v tomhle ohledu český národ trochu vzdělal. Je tolik krásných věcí k snědku! Začali jsme koneckonců i my, díky Three Brothers a taky naší Anetě, Davidovi a jejich Della Botta stánku s italskou kávou a výborným vínem.

   

Za zmínku stojí i ozvučení. Jakub z Key Promotion odvedl skvělou a profesionální práci, kterou rovněž podpořil skvělou práci sehraného týmu kamarádů z Klubu historických vozidel Křenovice a amaterský sraz tato maličkost posunula ještě výš. Určitě si dokážete vzpomenout na nějakou akci, kterou vám jen ozvučení dokázalo pokazit. Ona je to zdánlivě maličkost, ale pokud neslyšíte skoro vůbec, anebo jen nesrozumitelně, co vám pořadatel říká, je to mrzuté.

   

Největší tahák byl ovšem podle mého názoru autobus. RTO jsme přitáhli a nevím o tom, že by to napadlo někoho před námi. Vím, že double decker funguje jako kavárna v Sosnové, ale že by někdo s autobusem vozil lidi? To tady ještě nebylo. A přitom taková blbost, řečeno slovy již klasického českého filmu. Jeho příběh dal na samostatný příspěvek, který si můžete také přečíst. 

Trasu samotného závodu jsme proti loňsku zkrátili na únosnější hranici a vyplatilo se to. Účastníci si zajezdili na čtyřiceti kilometrech tak akorát, nebyli totálně unavení a taky méně bloudili. Někteří tuto disciplínu využili naplno i letos, proti gustu ovšem žádný dišputát. Letos jsme si myslím poradili taky s nudou ve startovním poli. Ještě před odmávnutím vlajky se plnil první úkol – napodobte zvuk svého automobilu. Výkon hodnotila kritickým uchem tříčlenná komise našich děvčat a některé kousky by se nemusely bát ani účasti v X faktoru.

   

Já bych prostě Křenovickou jízdu, přátelé, hodnotil jako velice úspěšnou. Byla, je a bude hlavně pro lidi a o lidech. Aby s námi byli rádi a taky rádi přišli znovu. I proto jsem letos volil fotografie spíše účastníků, než aut. Děkuji za ně Aleši Zemanovi a doufám, že se vám líbí.

Máme podněty na příští ročník a moc se na něj  těšíme. Bude ještě lepší, bude mít nové věci, bude ještě výjimečnější.

P.S. Znovu opakuji, co jsem kdákal do mikrofonu x krát: pokud máte ke Křenovické jízdě nějaké připomínky, jakékoliv nápady či očekávání, napište nám.

       

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Komentáře

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která

Komentáře