Jsa odkojen na seriálu Knight Rider na rakouské televizi ještě v době, kdy většina československého národa omdlévala před televizory při automobilových honičkách v Malém pitavalu z velkého města, popřípadě se hrozilo následků dopravních nehod v Nemocnici na okraji města, mám asi trochu nekritický pohled na muscle cary osmdesátých let. Pontiacem Firebird se jeden chlápek projížděl u nás v lázeňském maloměstě a já čekal, kdy mu mezi předními světly začne ve světelné rampě probíhat ona oranžová vlna zleva doprava a zpět.
Seznámení
Proto když jsme o víkendu na benzínce potkali Chevrolet Camaro z roku 1987, tj. třetí generaci, překonal jsem odpor spolucestujícího Jirky k americkým rozvalinám a šel se na něj podívat dřív. U stolku vedle něj seděli dva mladí muži a já jsem překonáním vrozeného studu zjistil, že jeden z nich je jeho majitel. Kolega youngtimerista měl pochopení pro mé dotazy, zvlášť když jsem vedle jeho auta připarkoval to své.
Ó, jak američtí soudruzi dokáží přenést rozlehlost prérií do vnějších rozměrů i interiéru vozidla! Ó jak oni dokáží zobrazit designem auta své široké srdce, ramena a často i pas a boky, nebo třeba velkorysost při hlídání mezinárodní bezpečnosti … Přitom přísně dbají na jednoduchost, aby i ten poslední farmář mohl své zvídavé ruce ponořit třeba do motorového prostoru a tu a tam něco vylepšit. Nehrozí mu, že by neopatrným pohybem zničil filigránskou práci jako na evropských vozech, popřípadě, že by ruce k motoru ani nedostal.
Dojmy a pojmy
Mohli jsme se proto blíže seznámit s nádhernou linií palubní desky, do které byly veškeré ukazatele a přihrádky schovány tak, aby byly viditelné i za prudkého jižanského slunce, s úložným prostorem ihned za předními sedadly pod targa střechou a množstvím místa v prostoru motorovém. Do něj by se vešel i další pětilitrový motor, kterým disponoval tento konkrétní kus. Jeho čtystupňová manuální převodovka přenášela sílu motoru na pevnou zadní nápravu. Co se spotřeby týče, říkal majitel, že když si večer před jízdou ponoří pravou nohu alespoň na hodinu do heřmánkové lázně, dokáže ujet 100 kilometrů za 11 litrů. To je přece obdivuhodné a já to musím zkusit na svém Mercedesu 500 SEC. Majitele čeká několik oprav a úprav, pokud by chtěl mít auto ve stavu jak sjelo z linky, na práci se ovšem těší a já mu držím palce. Chce se popasovat jak s mechanickými částmi – doplnit pár krycích plechů v motorovém prostoru, zvětšit chladič apod., tak zejména s lakem, který na vůz zřejmě doslova nalili už v Čechách. Původně, když jej začátkem 90. let přivezli, měl modrou metalízu, což bylo v motorovém prostoru vidět.
Nešlo mi neudělat za tu chvilku pár fotek, takže pokud máte americké detaily rádi jako já, nechte své oko na nich spočinout. Historicko technické údaje najdete na Wikipedii nebo v tomto článku, bohužel obě anglicky.
