Expozice
Guru Vladimír, nevládnouce cizím jazykem, mi občas zavolá s naléhavou prosbou, abych telefonicky odpověděl někam do zahraničí na nabídku automobilu. Tentokrát na mobile.de našel Mercedes Benz 190 SL (W121) z roku 1961 v červené barvě ve Vídni za neuvěřitelných 13.500,- EUR!. Takže jsem okamžite volal! Záznamník….
Kolize
Volám druhý den, záznamník…. Napsali jsme pro jistotu tedy mail. A ejhle, na mail se mi docela hbitě ozval Joakim z Dánska a sáhodlouze mi popisoval vůz, jak je ve skvělém stavu, a že jsou s manželkou v důchodu a užívají si podzim života cestováním po světě, a že prodali letní sídlo v Rakousku, proto má auto na fotkách rakouské značky, a že teď žijí v Dánsku, kde si koupili malou farmu. Kdo že jsem já, ptali se. S veškerou diplomacií mě vlastní jsem jim odpověděl a krásně jsme si dopisovali.
S Vladimírem se nám zalíbil zejména jejich nápad, že bychom si auto převzali a celý obchod realizovali v Berlíně. Těšili jsme se na výlet, na pátek domluvili setkání a já začal hledat vlakové spojení do německé metropole. Připravoval jsem si o celé akci článek na blog a cesta zpět po vlastní ose měla být vyvrcholením příběhu.
Úvaha hlavného hrdiny
Samozřejmě, že nás neustále provázely pochyby – auto nekuřácké s plnou servisní historií (Sic!), bez nejménších problémů s mechanickými částmi, výborným lakem, zachovalým interiérem a hlavně ta pohádková cena. Příběh kolem byl ovšem uvěřitelný – staříci už auto nepotřebovali a na nějakém tom euru jim nesejde. A proč by právě nás nemohlo potkat takové štěstí, taková životní koupě, o které bychom vyprávěli donekončena každému ochotnému naslouchat? Proč by se to nemohlo stát? Vladimír – ostřílený kozák v nákupech automobilů ze zahraničí identifikoval všechna rizika, kterým bylo potřeba se vyhnout a nic nenasvědčovalo tomu, že by se vůbec objevila. Setkat jsme se měli ve městě, nikoliv kolem půlnoci na osamoceném parkovišti u dálnice. Zálohu dopředu po nás nikdo nechtěl. Třeba je to skutečně ono!
Krize
Nic nepřijatelného na první pohled nepředstavoval ani Joakimův návrh na pojistku, že skutečně do Berlína dorazíme a oni s manželkou jen tak oknem nevyhodí náklady na 800 km cestu z jejich nové farmy někde v Dánsku. „Ať tvá žena na tvé jméno pošle přes Western Union částku 3000 EUR, abych měl jistotu, že přijedeš. Potvrzení o složení mi pošli scannované emailem, má žena udělá hned zítra ráno totéž.“napsal mi v úterý večer. Také mi poslal jejich hezký společný portrét, abych je v tom Berlíně poznal. Totéž jsem měl učinit i já. Už jsem si představoval jak se s Vladimítem budeme společně fotit. Byvše v rámci mé advokátní praxe znalý všakovakých kouzel, nepřišlo mi na tom nic divného.
Peripetie
Jen mi vrtalo hlavou, proč ty peníze musí poslat moje žena, proč si je nemůžu poslat sám. Inu, zeptáme se přimo ve Western Union, není nic jednoduššího. Mladík za přepážkou na tento můj jediný dotaz odpověděl jednoznačně a zpříma: „Peníze si sám dopředu neposílejte, je potřeba, aby příjemce peněz byl v krajině příjmu. A rozhodně neposílejte potvrzení o složení nikomu mailem. S tím se dělají podvody, zejména pokud si v Německu kupujete auto. Při výdeji peněz úředník na pobočce nezná vzhled našich občanek a pokud si podvodník udělá falešné papíry na základě informací poslaných vámi, peníze jednouše vyzvedne on sám a připraví vás o ně.“
A bylo vymalováno.
Katarze
Tak jsem jen Joakimovi napsal, že jeho návrh je nebezpečný i pro něj a má žena pojala velké podezření o celé transakci. Pokud má zájem auto prodat, ať mi pošle fotografie ze společných výletů autem, jistě jich má dost. Také ať mi pošle kopii techničáku a avizovanou servisní knížku. A že jej rád přivítám v Praze, zaplatím mu cestu, ubytování a navrch dám 1000 EUR prémii.
Neodpověděl. Nepřekvapilo mě to.
Poučení
Myslete hlavou. Důvěřuj ale prověřuj. Pochybuji, tedy jsem. Očekávejte nejlepší a připravte se na nejhorší. A jiné.
Děkuji dopisovateli, alias Joakimovi, za tu další zkušenost do života. Děkuji pánovi ve Western Union, že nám zachránil 3000 EUR.
foto: Wikipedia