Blog o veteránech

Audi Quattro – sportující veterán

Nedávno jsem zde pověsil krátké video z letiště u Mnichova Hradiště, kde jsem potkal na přistávací dráze podivnou kombinaci audin. Jedna červená A5 s chlápkem, co se se mnou odmítal bavit a u toho dvě nádhery na veteránských značkách. Tož to mi nedalo a majitele jsem si odchytil stranou, abych jej vyzpovídal.

Pan Štěpán mi prozradil, že jde o repliky Audi Sport Quattro, to je ta kratší bez přídavných světel a Audi Quattro A2. Konečně jsem si udělal obrázek a jasno, jakožto chodící zásoba všeho možného jen ne encyklopedických informací jsem v této oblasti trochu tápal.

Repliky postavil se svým známým, který kdysi za ním přišel, aby mu pomohl postavit repliku prvního quattra, protože byl do něj zamilovaný. Tomu nelze nerozumět. A pokud chcete koupit originál, je to pro normálního smrtelníka jen velice málo možné. Jsou totiž dost těžko dostupné, v Tescu například ani jedno z 219 kusů vůbec nekoupíte. Jejich cena za dobu existence vyšplhala ke dvoum až pěti miliónům. Zřejmě podle to, čí zadek propotil sedačku a jak moc je který kus bouchlý. V Čechách jde o jedinou jezdící repliku, originál zde údajně není žádný.

(Hm, nechává se takové auto v „původním“ nabouraném stavu, protože tuto patinu zajistil nějaký slavný závodník? Zvýší se tak cena vozu, protože je to kus, co nedojel nějaký slavný závod?)

Pan Štěpán svému kamarádovi rád a lehce pomohl, neboť se zabýval výrobou laminátových produktů. Vzít míru na formu a vyrobit podle ní díly tudíž nebyl problém. Samozřejmě nejen karoserie, původně ze sedanu, dělá quattro, jenže mechanické části jsou v podstatě totožné s později vyráběnými Audi 80 a 90 pro civilní účely. To vezmete nápravnici, kardan, třeba i převodovku z 2,7 BiTurbo a všechny příruby jsou udělány tak, že auto lze poskládat jako stavebnici. Přidáte 20ti ventilový pětiválec s turbem o výkonu cca 280 koní a auto je hotové (babicovo „Pokud nemáte pětiválec, dejte tam tříválec“ by asi úplně nefungovalo, asi nemělo by to ten odpich).

Vzhledem k cenám takových dárců orgánů ať již na trhu s ojetinami nebo v druhovýrobě lze repliku postavit, udržovat při životě a užívat si ji za relativně normální peníze. Stavba první repliky trvala cca 8 měsíců, na A2 už věděli kam a na co šáhnout, takže ji po pěti měsících měli hotovou a v době našeho setkání šlo v podstatě o nové auto. Z dárce Audi Coupé GT5 zůstalo v podstatě jen dvěře a střecha. Á dvojku pánové postavili s použitím desetiventilového pětiválce s turbem a elektronickým vstřikováním již pro pana Štěpána, protože se v rámci prací na Sport Quattro do myšlenky bavit se jízdou na klasické čtyřkolce zamiloval. Manželka je přitom zastánce hesla „Kdo si hraje, nezlobí“, takže mu čas strávený na dílně nebo v terénu toleruje a autem se také ráda sveze.

Se Sport Quattro začali pánové objíždět nějaké ty rallye závody, rozhodně si auto nepostavili na leštění v obýváku. A a že nejsou dařilo se jim zejména na sněhu a párkrát i vyhráli. Dvakrát ale auto „zakoplo“, v Bad Schembergu šlo přes zvodidlo a přes boudu, tak se rozhodli nadále jezdit spíše v kopcích kolem baráku a moc to netrápit. Oprava sice nebyla náročná, ovšem dostatečnou zábavu si prý užijí v nedalekém Českém ráji. V této oblasti je můžete potkat na benzínce nebo u cukrárny a klidně je je zeptejte třeba na další technické detaily, rádi si s Vámi popovídají. Je taky dost možné, že je už potkáte v nové replice audiny Waltera Röhrla, na kterou se chystají teď. Co do dalších cílů je už jen pálit benzín. A proč ne?

 

 

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Komentáře

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která

Komentáře