Jeden dubnový víkend jsem trávil s kolegou Jirkou a dalšími přáteli na jeho chatě na Moravě. Jeli jsme mým Goldiem, abychom si užili plavnou jízdu zvlněnou krajinou a také dojeli stylově na veteránskou burzu v Mohelnici, o které píšu v jiném příspěvku.

Po posledním servisním zásahu na Goldiem ve snaze vylepšit, resp. zfunkčnit, jeho schopnost jezdit ve tmě (prostě opravit světla) narušen byl jeho elektrický ekosystém natolik, že mi místy nefungovaly blinkry. Do odjezdu se mi nepodařilo zajistit návštěvu nemocnice, kde by závadu odstranili, a tak byl můj vztah ke Goldiemu narušen obavou a pochynosti o jeho schopnosti plnit své povinosti druhého rodinného vozu. NEměl jsem jej tolik rád, jako když funguje bezvadně.

Večer před odjezdem jsem měl vidění, že odstranění závady pomůže „masáž“ výstražných světel, neboli je párkrát popřepínat. To se mi osvědčilo v dřevní minulosti, když jsem Goldieho dostal hotového po totální renovaci. Ráno se mé vidění potvrdilo a závada byla odstraněna. Radostně jsem se rozjel za Jirkou na místo srazu a pln lechtivého pocitu kolem žaludku napadla mě následující úvaha.

A tak mě napadlo: s autem je vztah jako s milenkou. Většinu času jej mám rád. Když má nějakou poruchu, je to jako bych se s ním pohádal. Jezdím s ním méně rád, netěším se na něj. Nepohladím jej, snažím se na něj nemyslet. Jakmile je však závada odstraněna, je auto k zulíbání, chmury jsou ty tam, nebe blankytné, stromy zelené, ryby v řekách se na mě usmívají a já jej řídím spokojeně. Naplněním nádrže až po okraj jako bych simuloval postelovou akci po každém dobrém usmíření následující.

Jinak jsem normální.

S nadpisem tohoto druhu budu na blogu nabízet bližší pohled či alespoň komentář na kousky, co se objeví na trhu. Rozhodně nečekejte výkřiky ty-woe-du-si-pro-něj-hned-jak-vydělám-pár-chechtáků nebo ježišmarjá-chtít-za-tu-plečku-takový-prachy-ses-asi-posral,ne?.

Stručně řečeno, tato rubrika vám ušetří cestu nebo způsobí bezesnou noc. Možná se prostě jen pobavíte při myšlence na úroveň zdejšího trhu. Anebo se prostě jen pobavíte.

Co najdeš u hranic

Otvírací sondu zapíchnu blízko sebe – poté co si můj kamarád a jeden z autoguru Radek trochu přes léto pohrál s jednou neodolatelnou nabídkou nalezenou na kraji silnice kousek za rakouskými hranicemi, rozhodl se, že ji posune dál.

Zcela očarován mou vášní pro kabriolety rozhodl se ihned na místě, jak už to těmto lidem od fachu jde. Vida s cedulí „Zu Verkauf“ na zápraží vesnického stavení stát VW Golf Kabriolet GTI 1. generace, neodolal. Cena mírná, obsluha příjemná, za chvíli si jej vezl domů. V tomto je skutečně velice hbitý.

Krátce o voze

Motor 1.9 GTI a jeho kvality již znal z dob (dnes už) dávných, jezdil nějakou dobu Passatem se stejnou motorizací. Co se samotného modelu týče, je to jeden z těch vozů co za starých dobrých časů platili za neošoupanou minci ještě dlouhou dobu po uplynutí jejich automobilkou předpokládaného „datumu spotřeby“. Něco jako brouk… Na trh kabriolet vyjel v roce 1979 (to mi jej rodiče mohli koupit jako dárek k zahájení povinné školní docházky) a i když se druhá generace Golfu objevila v roce 1983, kabriolet ve stylu první generace se prodával až do roku 1993. Tehdy jej nahradila rovnou generace třetí. I proto není nic divného, že Radkův kabriolet byl vyroben v roce 1989 a byť to úředně veterán být nemůže, vzhledově do této skupiny patří. (Já vím, já vím, ty jediné pravé a nejúplnělepší jsou předválečné nebo těsně poválečné, ale předpis je předpis…)

Co je ještě na tomto vývoji zajímavé je, že karosárna Karmann, která kabriolety stavěla po celá ta léta, změnila na voze jediné – zvětšila palivovou nádrž a zmenšila rezervu kola, a to v roce 1984. A pak ještě v roce 1988 přidala upravila vzhled zvláštní Clipper sadou tak, aby vůz připomínal druhou generaci Golfu. Z pohledu 21. století není toto auto zrovna Sean Conery s jeho neutuchajícím sex-appealem. Dnes opravdu připomína něco jako hranatou pramici na jihočeských rybnících. Pokud si ovšem uvědomíme, že v té době ještě neexistovala Mazda MX-5 a spol., že si středostavovský příznivec v západní Evropě mohl pořídit bez střechy Forda Escorta nebo Peugeot 205 Cti, není volba zas tak špatná.

Mechanické části převzal od bráchy s pevnou střechou, jediné co by bylo možné vytýkat, je vyšší váha ve srovnání s ním. 150 kg nadváhy bylo způsobeno spíše paranoiou z pohybu vozu stylem střecha-kola-střecha-kol-střecha atakdále.

Nicméně, pokud jej srovnáme s oním Passatem, přece jen je Golf lehčí. A motor stejně silný. Možná ale předchozí zkušenost Radka lehce zmátla, protože mu připadalo, že golf jezdí jak drak. Po standardní lázni po koupi vozu, tedy výměně náplní, filtrů, kontrole brzdového systému, dofoukání gum a vyčištění interiéru, střechy na něj vykoukl docela hezký exemplář, s kterým se nestyděl vyjet na sraz veteránu v Křenovicích.

Oprava elektroniky

Po skončení sezóny se ovšem přece jen objevily nějaké drobné problémy v koňském stádu a Radek se rozhodl nechat je vyřešit ve velejemných elektrikářských rukách Pepy z Čejkovic. Tyto ruce ovšem, zdá se, nenosí hodinky a tak měl Radek zdarma Golfa ustájeného na zvedáku v servisu od 28. Října, přes další státní svátek, Vánoce, Nový rok, Tři krále, jejda toto letí. Pepík ovšem přecejen zamakal a zá(h/v)adu objevil. Možná se v tom skutečně celou dobu rýpal, možná nad tím celou dobu přemýšlel, ale nějak mi to nejde – uvěřit.

Pak zničehonic nastal den D a auto SKUTEČNĚ vrčelo. Pak teprve mohl Radek ocenit poměr výkon motoru/váha vozu. Pak taprve zažil, co je to kapotovaná motokára. Alespoň tak to říká. Pepík odhalil a opravil elektrickou závadu na tryskách a vstřikování benzínu do motoru, zřejmě v tom skutečně vozili v Rakousku slámu, byť to tak na první pohled nevypadalo. Ani slepičince na karoserii nebyly a závěsné zařízení z kufru netrčí!

Současný stav

Tolik do historie pradávné i nedávné. Radkův Golf má krásně zachovalý interiér, zadní okno bez průhledné jako voda v alpských tůních. Střecha je na jednom místě opravovaná, na funkci to ale nemá vliv. Motor jsem již popsal, pětistupňová převodovka nemá problém, brzdy brzdí, stěrače stírají. Lak je zachovalý. Gumy mají vzorek cca 5mm, baterie je dva roky stará. Je to ideální společník pro blížící se léto, bez potřeby větších investic, spousta muziky za málo peněz. Pokud samozřejmě necítíte potřebu prohánět dálnice (nikoliv D1) v XKR oblečen v bílé džíny Gucci (alespoň).

Pro / Proti

Kupte jej: slunce a vítr ve vlasech, nově seřízený motor, vyměněné náplně, bez dalších investic

Nekupuj to: nemá k tomu zimní gumy a rádio, není to holt Alfa Romeo, do kufru dáte jen plavky, kreditní kartu,možná ručník, pokud nebude rodinný

Cena: stlačíte jej na 50.000,- Kč (tajemství!)

Jistě znáte záběry z různých jihoafrických, amerických, portugalských a jiných hřbitovů aut, ať již „open air“, nebo pěkně pod střechou ve stodole se zav(a)řenými dveřmi. Díky fotografiím se vám zdají zbytky aut dokonale přitažlivé a vy se můžete bavit odhadováním, co to asi za typ a verzi tato snůška rzi je a dokonce můžete vymýšlet příběhy o tom, jak a proč celé pohřebiště vzniklo. V Čechách jsem zaznamenal také několik fotografů, kteří hledají po republice odložené kusy a čekají na správné světlo aby vynikla ta správná magie, přesvědčují prý majitele, aby jim pořízení fotografií povolili a vydávají s těmito fotografiemi kalendáře. Většinou jde o solitérí kousky.

Dokonce i já jsem si přisadil, když jsem na facebooku uveřejnil album s pár kousky nalezenými na cestě mezi Prahou a Nymburkem cestou z Moravy zcela nečekaně nalezl pracoviště snad servisu, snad ekologické likvidace aut, na kterém byly na hromadě kousky málokdy vídané. Díky iPhonu jsem mohl hned fotky upravit takovými filtry, že by atmosféru mohl závidět i Jan Saudek (žertuji) a myslím, že fotky mají své kouzlo.

Díky iPhonu jsem se ovšem na fotografické sociální síti Instagram (omlouvám se znalým) seznámil s jistou norskou fotografkou Elin Liavik, jejíž práci si vždy rád prohlédnu. Když se mi pak v mobilu objevily fotky ze švédského Baastnäs při Töcksfors, nemohl jsem jinak, než ji požádat o svolení publikovat je zde. Díkybohu souhlasila, poslala mi je mailem a vy si je tak můžete zde prohlédnout. Na jiné stránce můžete prohlížet další kousky, zachycené už někým jiným.

Vnořte se tedy vesele do smutných karoserií a světlometů vyprávějících své životní příběhy (máte-li v sobě dost alkoholu) a naslouchejte jim. Představte si, že váš Ford Mondeo, Seat Alhambra, Škoda Octavia či Volvo V40 skončí jednou taky tak. Co budou vyprávět? Naleznou příští generace krásu ve vyšisovaných a nemizejících plastech? Bude se jim líbit dizajnové zakrytí motorů?

[Show as slideshow]

Dosud bohužel platí, že pokud jste se při čtení dostali až sem a jste z facebooku, je potřeba se vrátit na hlavní stránku. Na ní dorolujte na konec tohoto příspěvku a tam je galerie viditelná. Některé vlastnosti puginu galerie mi zůstanou utajena. Ovšem doufám, že to dořeším. Tohle není možné!

@Elin Liavik – thank you very much once more for your generosity. To see the gallery with your pictures please return to main stream of the blog, the pictures are visible there. I don’t know properly how this plug-in works as it is quite user-unfriendly. Found it only today. Sorry for inconvenience.

Včera večer jsem opět nemohl dočkat až děti usnou, abych znovu podstoupil duševní onanii a zasurfoval si po všech možných stránkách s inzercí aut. Činnost je to velice obdobná jako když dítě přijde do hračkárny a neví samou radostí kde začít s nákupem. Já ovšem nemám koho bych tahal za rukáv, když něco nutně potřebuji. Ba naopak, své výlety do fantazií o rozšiřující se sbírce, raději před manželkou skrývám a tajím. Vyhnu se tak pichlavých poznámek v lepším případě, v tom horším pak mimořádně dotěrných dotazů, jestli náhodou něco nezůstalo utajeno rodinnému rozpočtu.

Zrod klasického auta

Po chvíli brouzdání mě však tuhle napadlo, kdy se z obyčejného ojetého orvaného utahaného vypelichaného, vybledlého …. plechovky, stane klasik, youngtimer, či nedejbože veterán, neboli oldtimer. Můžete samozřejmě namítnout, že FIA jasně stanovila časové milníky jednotlivých kategorií, dle mého názoru je hranice přece jen v každém případě velice mlhavá.

Klasikem se podle mě auto nestává, ale již „rodí“. Znalí vkusu dokáží myslím určit již při uvedení auta na trh, jaký je jeho potenciál módnosti, nebo naopak kultovnosti. Samozřejmě kultovních aut bude zřejmě díky současné marketingové masírce prudce ubývat, neboť než se stihne nějaký typ zapsat do kroniky co do počtu vyrobených kusů či oblíbenosti, je tedy facelift, nová verze, jiný marketingově vyšpikovaný kousek a ty předchozí typy se stanou přes noc plničem bazarových ploch. Někdo pak označí za auto s velkým potenciálem klasika auto, které se vlastně přes skvělé motoristické vlastnosti neprodávalo, tudíž lze v budoucnu předpokládat nárůst ceny s ohledem na jeho vzácnost. Směrem do minulosti pak už lze za klasika označit vlastně cokoliv, v krátké době u nás i žigulíky, škodověnky, wartburky a spousta lidí prorokuje obrovské investiční možnosti trábošům. No nevím, přece jen jedním z mých důvodů koupi starého auta je možnost se svézt a kochat se krajinou či rychlostí, nikoliv rámusem, podivnými vibracemi a smradem. Ruka trhu je ale nevyspytatelná, jednoho mám taky.

Youngtimer

Pak je zde kategorie youngtimer, jenž se vyvinula poměrně nedávno, zřejmě také z obchodních důvodů, abychom nějak odlišili ojetá, ne tak stará auta od těch nablýskaných obvykle prd-prd stařečků na soutěžích elegance. Ono když se inzerát na Alfu 75, Audi 100, Toyotu Corollu apod. (nic proti kterékoliv) buď rovnou zařadí do kategorie veteráni, anebo se do poznámek dopíše „Perspektivní veterán, nízké povinné ručení“ a podobná magická zaklínadla, jako by se přes auto prostřel čarovný plášť zakrývající chrchlající motor, vylágrovanou převodovku, vybydlený interiér, či Bastlerovy supercool úpravy karoserií. Tento popis okamžitě změní (alespoň můj) náhled na vůz, ze kterého se namísto rachotiny, která vás možná doveze z bodu A do bodu B, nebudou-li příliš vzdáleny, stane projekt. V mých očích je to najednou kousek hodný záchrany a tudíž kompetní renovace. Střezte se hladového pohledu a zapojte alespoň na poslední chvíli při prohlídce vozu rozum! I když nepatříte mezi horních dvatisíce, nebo právě proto, zejména pokud začínáte s touto nádhernou oblastí automobilismu, dobře si rozmyslete, co je ve vešich silách opravit, slevit z nároků, nebo alespoň zaplatit. Youngtimery nejsou ošklivá auta a z každé módy se stane retro (alespoň dosud to tak platilo), ale Alfa 75 (už zase?) shnilá i na oknech bude sotva kdy rozumným projektem pro celkovou renovaci a znovuzapojení do silničního provozu. I když, proti gustu žádný dišputát. Není nic smutnějšího, než smrt takových „projektů“ a vyšuměných snů na zadním dvorku. Vlastně je – pokud je jich víc, aby si mohli povídat. Pokud si na téma youngtimer chcete přečíst ještě něco rozumného, doporučuji článek přeložený z německého časopisu Mercedes Benz Classic.

Veteráni předváleční

Obdobné ovšem platí i u veteránů nejveteránovitějších, tj. automobilů vyrobených před rokem 1945. Na srazech jsou sice k vidění navonění fešáci naleštění komplet včetně klínového řemenu, na internetu se ovšem dá najít často nabídka veterána (podle kategorizace FIA) za horentní sumy v hrozném stavu, nekompletní, shnilý, umírající. Proboha, je to pořád jen ojetina, ne-li vrak! Skutečně ti lidi dostanou od někoho takové prachy za Tatru, dejme tomu 57 s očima leklé ryby, ementálovou karoserií a pavoučí porodnicí v motoru? Na youngtimerové scéně se něco takového označuje „na náhradní díly“ a stojí to kolem pěti tisíců! I kdyby to nějaký český Oldgoldenhand vzal jako výzvu, že kolem předního skla postaví auto, nemůže to mít cenu dvou dnešních mikroaut (než to dodělá).

Nové trendy

Prý v poslední době se na zahraničních aukcích dobře prodávají právě vraky, nekompletní automobilové fosílie netknuté a v nálezovém stavu, zrovna pro tu „autentičnost“.Hm…. když už nevím co s prachama, tak si asi najdu argumenty pro cokoliv, a pokud mám k tomu trochu charisma, zblbnu pro totéž celé zástupy. Marketéři tomu tuším říkají trendsetr a já nejdřív myslel, že to je odnož toho irského…. V každém případě, pokud je to pravda, čeká české „obchodníky“ zlatá doba. Blatníček někde přiklepneme, střechu necháme podělat slepičkami, dodáme patinu, rozbijeme blinkry, prošoupeme opěradlo, necháme odstát někde na pile a rychle na aukci do Reichu.

Jaké z toho plyne ponaučení? Pokud kupujete, použijte rozum a střízlivě posuzujte nabídku. A to jak z pohledu požadované ceny, tak z pohledu vašich možností finančních, organizačních a člověkodnů, pokud si opravujete auto sami. Nezapomínejte, že čím více peněz vložíte do pořizovací ceny, tím méně vás budou stát opravy, resp. takové ty neustálé závady postupně čehokoliv, a hlavně, ušetříte si TY NERVY. Pokud si vůz kupujete halvně srdcem a na ekonomické poučky kašlete, pak si to říkejte zas a znovu, že právě řešení závad a shánění náhradních dílů bylo nejspíš to, co vás ke koupi polovraku vedlo.

Účelem těch našich plechových nádher je přece hlavně radost.