Blog o veteránech

Rady a nápady

sportovní jízda 1

Jag na sportovní jízdu

K loňským čtyřicátinám jsem dostal kurz sportovní jízdy. Hodní kolegové, drazí kolegové. Chvíli trvalo, než jsme do Sosnové upsali, pořád nás s Jirkou něco zdržovalo. Ovšem nezaháleli jsme a trochu jsme trénovali na motokárách, abychom hlavně přes zimu zahnali hlad po zatáčkách.

Abych ještě předeslal, Jirkův táta kdysi dávno jezdil rally, měl dokonce Renaulta 8. Mně jezdit ve vyšších otáčkách zakázala maminka, držím se pořád rad z autoškoly a kurzu bezpečné jízdy. Tudíž mám pořád ještě v krvi, že se jezdí vpravo a předjíždí se jen v přehledných úsecích. Takových ani na motokárách ani na autodromu pro mě moc není. Taky jsem táta od dvou dětí a tedy žádný Chiron. Můj zájem o další dovednost to však nezkalilo a 12. května jsme se přece jen do Sosnové dostavili.

Jirka se svým zcela sériovým rodinným kombi Focusem 1,6, já neměl před barákem zrovna nic lepšího než Jaguar XJS, dvanáctiválec. Samozřejmě trochu dojem z mitra Rejky, potřeba nových pneumatik a brzd mou volbu přistavit si právě toto auto posilnilo.

Ostatní účastníci se dostavili v takových pro tamní prostředí všeobecných, obvyklých až (někdo by mohl říct) nudných Mitsubishi Lancer EVO, Subaru Impreza STI nebo Subaru BRZ. Hádejte jaký vůz vzbudil největší pozornost.

 

Velkou legraci si při těchto kurzech člověk užije v tamní okruhové Fiestě. Nic extra nabušeného, porce legrace je však maximální. U mně to byla láska na první zatáčku. Horší pak po tom hbitém tvorovi přesednout do mého korábu. Nejdříve musela do zatáčky vejít jeho dlouhá příď, až pak jsem mohl točit. Alespoň tento pocit jsem měl a najednou mi proti ryčícímu čtyřválci připadal ten můj pětilitr nudně. Na tak krátkých úsecích jsem jej jen málokdy dokázal vytočit, automatickou převodovku jsem do odvážného podřazování často nedonutil ani v cílové rovince. Celkově jsem si připadal, jako bych gondolou sjížděl divokou řeku. To není chyba auta, je to přece jen GT. Legraci jsem si taky užil, jen jsem si potvrdil svou předtuchu, že na malý zábavný sosnovský okruh je potřeba přijet maximálně tak s jeden a půl litrem, aby techniku auta skloubil s prostorovými možnostmi.

 

Přes nevhodnost Jaguáru do tohoto terénu mi vůz odhalil další vlastnosti, které jsem dosud nevyužíval. Spíše jsem se bál k nim přiblížit a na obyčejné silnici na ně samozřejmě není místo. Při parkování má spíše malý rejd, takže jsem měl pocit, že se do sosnovských zatáček snad ani nevejdu. Vešel, a jak. Vůz držel hezky stopu a kam jsem chtěl, tam jel. Zlé jazyky mohou říkat, že při pomalé jízdě se není čemu divit, zas tak pomalu jsem ale nejel. Vyzkoušel jsem pořádně účinnost brzd, jak jsem schopen využívat možnosti automatu a v neposlední řadě dodělal pneumatiky, brzdové kotouče. Při jejich výměně jsme zjistili, že jsem taky zničil silenbloky zadní nápravy, auto bude zase o něco blíž technické dokonalosti.

 

Kurz sportovní jízdy mohu vřele doporučit. Instruktoři Martin i Mirek jsou kromě jezdeckých schopností (které já zatím ovšem úplně neumím ocenit) výborní a milí instruktoři, těším se až si někdy objednáme „kondiční jízdu“. Ale pozor, pokud je necháte řídit svůj vůz, nejenže vám ukážou jeho netušené možnosti. Slabší nátury to může stát klid v oblasti žaludku, jako to zažil jeden majitel STíčka. Vytrvale pak zkoušel vrátit se do normálu, ale ani když sám seděl za volantem se mu to nedařilo. My jsme pak nevěděli, jestli když se pokaždé z auta vypotácel, se máme smát nebo jej litovat.

IMG_6235 270

Investování do veteránů – díl pátý a závěrečný, však ….

Náklady na udržování investice do veteránů

V minulém díle jsme se zmínili o nutnosti vzít do úvahy při investování do veteránů i nákladovou stránku. Obraz ani socha seno nežerou. Veterán je ovšem funkční stroj a má už řádku let za sebou. I když je v dobrém stavu, stárne, jeho funkčnost klesá a investice se znehodnocuje. Naproti tomu roste cena v čase. Pokud nebudeme o naši investici pořádně pečovat, nejedná se o investování, ale o vyhazování peněz nebo jen o naivní nadšení.

My jsme investoři a milovníci starých vozů, máme je rádi, proto je budeme řádně udržovat. Nejdůležitější je garáž. Bez ní nemá příliš cenu veterána kupovat. Vozidlo i po sebelepší renovaci zchřadne. Kov zrezne, guma zpuchří, olej ztuhne, elektrické spoje zoxidují. Veterán pohozený nonšalantně v trávě jako při romantické snídani je brzy kupa nepoužitelného šrotu. Ideální je hlídaná, vyhřívaná, suchá, větraná a málo prašná. Žampionová stodola sice ochrání veterána svrchu, ale o to více mu škodí zespoda. Rovnou si můžeme psát první nákladovou položku. Nemalou. Samozřejmě že něco mezi těma dvěma extrémy může posloužit dobře. Hlavně musí v garáži cirkulovat vzduch.

V další řadě je potřeba mít pojištění. U nás se jedná většinou o povinné ručení, živelné pojištění nebo krádež majetku. Havarijní je trochu problém s rostoucí cenou vozidel a jejich vzácností. Není Volga po nějakém známém papaláši, jako Volga od neznámého soudruha, ale je to pořád stejná Volga. S tímto se snad pojišťovny do budoucna vypořádají, pokud je trh s veterány někdy zaujme víc než jen jako ojetiny.

Další druh nákladů je spojen převážně s provozem vozidla, byť by jen stálo. Nejvíce se jedná o výměny oleje a jiných kapalin, brzdových destiček, výfuky, žárovky, pneumatiky, čepy, hadičky, rozvody, svíčky a další drobnosti spojené s opotřebením provozem. I když nejezdíte, je potřeba minimálně kontrolovat nemrznoucí směs a také měnit olej, či promačkané pneumatiky. Nesmíme zapomenout, že vůz stojící a spící dlouhou dobu také podléhá „samochřadnoucímu“ procesu, takže nejezdit je horší než jej sem tam vytáhnout na světlo boží a riskovat škrábnutí či nedejbože ťukanec. Riziko odstavení hrozí zejména u větších sbírek vozů, protože s rostoucím počtem aut snižuje se příležitost je projet. Ledaže byste měli aparát zkušených řidičů auta venčících. Což je další náklad. Kruh se pak uzavírá – jestliže s autem máte jezdit, musíte se postarat o provozní kapaliny, brzdy, filtry atd. Uvědomte si například, že brzdová kapalina by se měla měnit někdy po roce vzhledem k absorbci vzdušné vlhkosti. Pneumatiky se při dlouhém stání deformují, zhoršují se tedy jejich jízdné vlastnosti. Jezdíme-li s veteránem, musíme prostě započítat do nákladů také benzín a opravy. Vždy je co opravovat – upadlou páčkou počínaje, seřízením ventilů konče. Navíc i zde platí zlaté pravidlo prevence – pravidelná údržba dokáže předejít nějaké poruše, při které vysolíte většinou mnohem více.

Náklady to nejsou malé, díky nim se však investice neznehodnocuje stavem, ale jen cenou. Tato stejně v čase roste. Pak musíte jen počkat na ten okamžik, kdy se tyto dva ukazatele vyrovnají. Ekonomové tomu bodu říkají eqilibrium. Od jeho dosažení cena veterána roste.

Při počítání dále nezapomeňte započítat náklady ušlé příležitosti. Můžete parkovat sice doma, tedy zadarmo, uniká vám však příležitost vydělat si sám nějaké peníze, pokud by na vašem místě parkoval někdo jiný. V Praze se bavíme o částce 2.000 – 2.500,- Kč měsíčně! Ukrytím auta před zraky veřejnosti uniká vám třeba 5.000,- Kč za pronájem vozu na filmovací účely.

Tímto dílem náš seriál na stránkách Zpátečky končí. Shrňme si, že na veteránech vydělat lze, nejsou to ale pečená kuřata do huby padající za každých podmínek. O veterána se majitel musí starat a vynakládat na tuto péči náklady. Tyto náklady se musí do úvah o ziskovosti promítnout. Dá se vydělat mnohem více, než jinými způsoby. Veterán je hmatatelná investice a nemůže být nulová. Vždy lze prodat za zbytkovou cenu šrotu. Dnes je 4,3 Kč za kg. Uvědomili jsme si však, že téma investování do veteránů je velice rozsáhlé a zaslouží si daleko více prostoru. Toho se mu dostane na zvláštním blogu psaném Jirkou Trucem na  www.investycnik.cz Určitě se zajděte podívat a sledujte jeho novinky na fejsbukovém profilu.

Autoři: Jiří Truc, Marek Odrobina

Jak se jezdí s Fiatem 126p BIS

Tři týdny od pořízení se můj Zbygniew kurýroval v servisu u guru Vladimíra. Pak nastal den D, kdy ve zcela funkčním stavu jsem si fiátka vyzvedl a vezl domu. No jo, zcela funkčním…. v „laboratorních“ podmínkách servisu je to s novými komponenty a nově složenou hlavou motoru a nově fungujícím motorem vůbec po delší době nicnedělání vždycky lehčí, než když jej proženete provozem. Pražským provozem. Pražským večerním provozem.

Po krátké jízdě jsem zpozoroval ručičku teploměru někde na 130ti, byť  mám nový termostat a vrtule u chladiče se (v servisu) točila, jak měla, chladič netekl. Byl konec loňského listopadu, tedy žádný hic. Povedlo se mi trochu zmírnit  následky topením a větráním, takže teplotu jsem chlazení pro začátek jakž-takž zkrotil.

Horší to bylo s mou pravou nohou. Už dlouho jsem si ji nemáčel v heřmánku a maluch vyžadoval vpravdě hodinářskou práci. Když jsem moc přidal, kuckal se, když jsem přidal málo, samozřejmě nejel. Do otáček jsem jej nedostal a ani vlastně nechtěl. Přechod z pežotího 2,2 HDI do třicet let starého 700 ccm zdál se nepřekonatelný. Rozjezd z 0 na 100 bych zvládl za dopoledne a ve finále mi do kopce ujel plně naložený autobus MHD. Bylo potřeba si uvědomit změnu.

Nadruhé straně jsem se uvnitř cítil cítil jako v klítce. Člověk s metrákem a přes 180 cm se v maluchu cítí naprosto komfortně. Tedy pokud jede sám, zatím jsem nezkoušel jízdu se spolujezdcem. Oni ti Poláci mohou být menší váhové kategorie, možná už si Zbygniew myslí, že jedeme dva. Poláci pojídají víc ryb, když mají to moře, třeba …. Neobvyklým detailem jízdní komfort ještě zvyšující, tedy nadstandardní výbava, jsou zadní otvíratelná okna a štelování sklonu předních světel. Opticky mě také velice udivila lavice zadního sedadla. Je proti opěradlu nepoměrně širší, to mi přijde zajímavé. Jsem zvědavý, jak se na ní usadí děti v dětských sedačkách. Jim se vůz moc líbí a navíc má vzadu bezpečnostní pásy. Mohu je tedy v klidu, teoreticky, vozit. Uvidíme.

Pořád se s maluchem učím jezdit, což mi proti moderním autům vyhovuje a baví. Po druhé jízdě jsem zjistil nutnost užívat sytič v podstatě pořád, prý i v létě.

Při třetí, pořád ještě dobrodružné, jízdě až do centra Prahy se opět ozvaly problémy s chlazením a já proměnil auto v parní vůz. Alepoň tak to muselo vypadat, když mi z levého C sloupku stoupal k nebi sloupec vodní páry. Vinou tomu byla netěsnící zátka chladícího systému, kterou jsem následně vyměnil z bílého dárce orgánů. Během této cesty jsem se už naučil dávkovat plyn. Zajímavé je, že zcela opačně, než mi radil Petr. Když jej sešlápnu, sice si motor zakašle, ale poté se rozjede do úžasných otáček. Jen jednou mi tato taktika nevyšla a stál jsem na světlech první v řadě dvě zelené, než jsem se odtlačil do vedlejší ulice. Tam se mi podařilo auto nastartovat a udržet při životě i po zařazení rychlosti. Opět jsem se mohl zařadit do proudu nervózní páteční dopravy. Myslím, že důvodem kuckání byla nečistota v palivovém systému. Asi jak jsem po dlouhé době natankoval plnou nádrž, mohly se do benzínu uvolnit kousky vnitřní rzi. Tuto chybu by měl do budoucna vyřešit univerzální palivový filtr. Uvidíme.

Zbygniew má ovšem skutečně neopakovatelnou osobnost a já se těším, až jej rozjezdím a ovládnu. Při jedné krátké jízdě do supermarketu jsem se už naučil dávkovat plyn a zjistil jakýsi „přirozený“ omezovač – když motor vytočím např. na dvojku až do 60ti kilometrové rychlosti, uchlastá se a začne brzdit tak, že si téměř klepnu čelo o přední sklo. Musím včas přeřadit na trojku.

První větší křest ohněm nastane v únoru na Kokořínsko Historic zimní rallye, kam jsem se odvážně, anebo naivně, přihlásil. Když jsem v servisu zahlásil, že mám v plánu ujet se Zbigniewem za dva dny cca 300 km, tvářili se záhadně, až divně. Podařilo se jim nicméně vyřešit problém s chlazením – špatnou svorkou na hadici unikala pára – a taky trochu poštělovat předstih zapalování. Následná zkušební jízda odhallila fiaťácké dračí geny a hlavně jsem se už nebál na každých světlech, že neodjedu.

Další příprava na rallye tkvěla už jen v úpravě vzhledu. Napadlo mě, že když Mini lidi zdobit cpát britskou vlajkou, mohu já na vůz stejné kategorie aplikovat něco polského. I při vzpomínce na svá jinošská léta strávená lepením plastikových letadýlek jsem zajel do firmy R+M a nechal aplikovat polský letecký znak. Docela originální, že?

Ještě opatřím vůz přídavnými dálkovými světly do již vyvrtaných děr v nárazníku, čímž lépe …. Uvidíme.

car

Investování do veteránů – díl čtvrtý

Veteráni versus jiné komodity

V dnešní době existuje nespočet možností investovat, byť v naší kotlině se lidé dívají na investice skrz prsty a zajímají se maximálně o stavební spoření či spořící účty. To lze obzvlášť v Čechách považovat za investování jen stěží. Málokdo si hraje s komoditami (zlato, stříbro, káva, cukr apod), málokdo vyjma velkých hráčů zkouší štěstí na trhu cenných papírů (akcie, dluhopisy apod). Investovat lze také do nemovitostí, firem či vlastního podnikání, které ovšem s sebou nese docela tvrdou práci, nebo by alespoň. Obecně je oblíbenější pláč nad nedostatkem peněz, hrozbou zdražení či vyhazovem z práce. Málokdo se zajímá, jak z toho ven. Co se investování týče, existují kromě dříve zmíněného ještě oblast umění, sběratelských předmětů nebo starožitností. Jako všechno, má i tento druh investování výhody a nevýhody.

U komodit logicky hrají roli počasí a úroveň sklizně, povodeň, kobylky, zemětřesení, sucho apod. Je toho poměrně dost, co se může stát. Oblíbené spekulace s měnami podléhají špatně předvídatelným ekonomickým aspektům. Akciový trh zase může podlehnout přikrášlování firemních výsledků nebo bojůvkám o získání majority. Navíc všechny zmíněné investice mohou podlehnout třeba panice vyvolané nějakým špatně vyspalým či dobře zfetovaným makléřem. V oblasti umění a sběratelských předmětů na nás číhá nebezpečí plagiátů.

Zajímavé je, že i zde má vliv móda a okamžitá oblíbenost nějakého druhu umění, značky, stylu, teritoriální obliba apod.

Veterány mají oproti umění jednu obrovskou výhodu, a to sice tu, že se se dá s ním projet a prožít si nevšední okamžiky. Obraz vám tuto slast poskytne jen stěží.. Z hlediska třídění investic je ovšem investování do veteránů podobné jako do umění, nebo sběratelských předmětů. Je to také vlastně umění. Ty tvary, to technické provedení jednotlivých automobilů, vůně, jadrný zvuk motoru, možnost svobodné jízdy, odlišnost, punc dávných dob, vášeň, klukovské sny, vzpomínky na mládí, radost a mnoho dalšího. Pro nás hraje také možnost velkého zhodnocení této investice, ukazují to všechny možné indexy a grafy. Je nutno však znát dobře trh a jednotlivé modely, je nutno si též uvědomit, kupní sílu cílové skupiny jednotlivých modelů, posoudit jejich oblíbenost či kultovní status a onu zmíněnou módnost.

Na druhé straně účetnictví jsou ovšem náklady na údržbu, a to máte garáž, alarm, benzín, poruchy, pojištění, pravidelné výměny destiček, oleje, různých hadiček a další. Právě o těchto aspektech lajfstajlové časopisy mlčí, stejně tak o nich neví rozumbradové, kteří své moudro právě z takových zdrojů. Tyto náklady si podrobněji představíme v následujícím díle. Tak kam byste investovali vy? Je vám jasnější, že to budou veteráni.

Autoři: Jiří Truc, Marek Odrobina

IMG_0118

Údržba veterána před zimou, část II

První tři body údržby byly zahřívací kolo. Teď jde do tuhého. Rovnou si můžete text vytisknout a připíchnout na nástěnce v garáži, hned vedle těch hanbatých holek, ať na něco nezapomenete.

4)       Motor, pokud jej umyjete, si na místech kde je holý kov bez antikorozní úpravy (šrouby, ocelové části, hliník), zaslouží postříkat Concorem nebo WD40. Není cílem čištění pouze odmastit, jako talíř, ale znovu i namastit, aby se o kov zbytečně nepokoušela koroze.

5)      Kožené potahy a části interiéru omyjte šetrně mýdlovou vodou, postačí i mýdlo s jelenem. Neobsahuje žádné zbytečné detergenty a další chemikálie, které se s kůží nemusí zrovna kamarádit. Toho si může vaše kůže užít při maštění. Samozřejmě výborné jsou speciální přípravky na ošetření kůže, poměr cena/výkon ale lépe splní včelí vosk, Indulona, nebo jakékoliv pleťové mléko vaši manželky, milenky či maminky – prostě té, kterou si během cesty díky vůni přípravku chcete připomínat. Ano, pánskou vůni lze také použit.

6)      Střechy kabrioletů, jsou většinou černé, nicméně to neznamená, tím pádem můžeme čištění vynechat. To co z nich poteče, nebude jejich barva, nemusíte se bát přitlačit kartáčkem namočeným do mýdlové vody v oblastech švů a záhybů a houbičku na větších plochách. To se týká ovšem střechy plátěné. Střechu vinylovou (takový ten pogumovaný vykslajvant) čistíme opatrněji a pouze speciálním přípravkem. Pozor na plastová okna, na ty také existuje zvláštní přípravek a rozhodně nepoužívejte drátěný kartáč. Po očištění střechu impregnujte speciálními (jak jinak) přípravky ve sprayi. Já teda použil i spray na stany a outdoorovou výbavu, myslím, že nejdůležitější je poskytnout láce ochranu před UV zářením sluníčka. Bez ní střecha chřadne a chřadne, až uchřadne.

7)      Následující čáry se týkají už spíše mechaniky. Jelikož bude auto několik měsíců stát na místě a možná bez hnutí, zamyslete se, jestli si nezaslouží servisní zásah brzdový systém. Jde zejména o brzdovou kapalinu, která zejména absorbuje vodu. Tím se její brzdicí schopnosti zmenšuji a zejména v zimních měsících o vodu, resp. o její srážení, není nouze. A pokud se voda skamarádí s kovovými součástkami, např. brzdovými válečky, může být o problém postaráno. Tím nemyslím, že máte před zimou nutně vyměnit brzdovou kapalinu, jen si vzpomeňte, kdy jste ji měnili naposled. Pokud před dvěma lety, je nejvyšší čas.

8)      Stříkněte do zámků bud‘ speciální přípravek, anebo WD40. Nic víc, nic míň.

9)      Ošetřete gumy – z obou stran na pneumatiky natřete regenerující přípravek, a to samé udělejte s těsněním dveří, kufru, oken a ostatními případnými gumovými částmi. Nic víc, nic míň.

9)      Miláčka zaparkujte na místě a ideálně jej vyheverujte na kozy. Pokud by se přítelkyně či manželka vzpírala, nedivte se. Nemyslel jsem takové, ale kozy automechanika…. no však určitě víte jaké! Kozy umístěte ideálně pod pevné části náprav, aby se prověsily pružiny (taky druh odpočinku) a hlavně pneumatiky nezdeformovaly vlivem gravitace samotného vozu. U vozů s rámem můžete kozy podložit právě pod něj. Hlavně vůz nepokládejte na kozy na karoserii. Nemuselo by to skončit dobře… Pokud vám na kozách v ceně cca 200,- Kč za jednu nezáleží, můžete je nahradit špalkem či cihlami. Pokud jste někdy kradli autu kola, máte jistě zkušenosti. Jiným řešením je podložit kola kolíbkou, která kopíruje poloměr pneumatiky. Tlak se rozloží po oblouku a vy nebudete muset prožívat k dunění z reproduktorů protirytmus zdeformované gumy. Nenechte se ovšem obalamutit podložkami s kolečkami s rovnou podložkou. Slouží pro lepší manipulaci s vozem díky těm kolečkům, místo jedné plochy se kolo proleží na dvou místech. Na druhé straně ve větších rychlostech mohou vibrace působit vaší přítelkyni větší radost ….

10)      Vůz máte na místě, blíží se vyvrcholení. Vyberte z něj akumulátor, dejte jej do tepla a dobijte jej. Akumulátor by se měl přerušovaně dobíjet celou zimu, protože se vybíjí sám, ale na druhé straně není dobře, pokud je zapojený pořád. Existují však tzv. pulzní nabíječky, malé krabičky, které pravověrní příliš neuznávají jako nabíječky. Mě se ovšem osvědčily, když jsem na nabíjení zapomněl, tak jako jsem před tím zapomněl akumulátor odpojit. Automaticky se totiž při dobití odpojí a po poklesu proudu začnou nabíjet. Nezapomenu na pohled v jedné luxusní garáži na řadu asi patnácti Ferrari, kterým od motoru vedla šňůrka do elektřiny právě přes krabičku značky Ctec.

11)      Miláček v podstatě usnul a nezbývá než přikrýt jej peřinkou. V našem případě by to měla být prodyšná autoplachta ideálně střižená na vaše auto. Znáte takové ty červené plachty s koníkem, tak ty jsou přesně střižené na ten který jeden kus. Asi je nedělají stejné…. Nám postačí rozlišení S,M,L,XL a XXL, které více méně kopírují tvar auta. Na druhé straně pomyslné škály jsou jakože-levné plachty z OBI na zakrytí stavebního materiálu obdélníkového tvaru. Bohužel nejsou z podstaty prodyšné. Proč tak lpím na prodyšnosti? Inu protože taková vysrážená voda v místě, kde jí ani nemáte šance volným okem vidět, je prevít. Za to pokud se může odpařit, neznám nic lepšího.

12)      Tím se dostáváme k bodu, kterým je a pokojík. Jistě všichni chápete, že zimní pokojík na způsob iglú není pro vašeho veterána ideální. Pokud je jich víc vedle sebe vězte, že se navzájem nezahřeju. Mobilní garáž tvaru motýlí kukla je už možná lepší, ale přece jen výrazně zkracující životnost vašich úspor, které budete potřebovat na renovaci vozu co pět let. Zděná garáž či hala je podstatně lepši. Ještě lepší je, pokud v nich proudí vzduch. Zabraní to srážení vody a v takovém připadne lze s trochou nadsázky říct, že může být vlhkost vzduchu jakákoliv. Po ty nejdražší (čistě ekonomicky, nikoliv srdcem) jsem v Anglii viděl zvláštní kokóny, s přívodem elektřiny, klimatizaci a udržováním teploty a vlhkosti vzduchu. Něco na způsob Matrixu, ale věřím, že pokud si můžete dovolit peníze na pořízení příslušného vozu, mate je i na pořízení takového zařízeni a také na jeho provoz. Jen aby to nebylo příliš protekcionistické a bránicí autíčku v provozu, což také není dobře, neboť

13)      autu sluší provoz. I když minimální, ale provoz. Jistě víte, že i armádní zásoby si z času na as vyjedou na procházku. To musí být dream job! I když, každá se jednou přejí. Proto je velice vhodné a devíti z deseti automechaniků doporučované rozhýbat auto dvakrát – třikrát i během zimy. On i ten medvěd se někdy vzbudí a vyleze na chvilku ven. Pro tyto případy je právě vhodné postavit auto na kozy. Odkryjete plachtu, zapojíte akumulátor, nasednete, nastartujete, zařadíte jedničku, dvojku, trojkum,…a jedete. Přikažte dětem, aby kolem vás běhali se stromečky a iluze výletu je dokonala. Z hlediska mechanického ovšem rozhýbáte starter, motor, převodovku, řízení, spojku a nakonec i brzdy. Zejména pro brzdy je to dobré – nezareznou. Asi by bylo vhodné „jet“ dokud se nezahřeje na provozní teplotu olej v motoru, to už se ale opravdu možná dostáváme do jiných dimenzí, názory se opět různí.

14)      Je načase si po pěti – šesti hodinách práce odpočnout. Abyste se mohli vrhnout na další vzácné kusy vaší sbírky, na které nedáte dopustit. Že na to nemate? Tak si najdete firmu ve vašem okolí tuto službu poskytující. Přece nechcete říct, že když už jste do svých plechových miláčků vrazili tolik peněz, necháte je pomalu chátrat a ztrácet tak na jejich hodnotě. Ony české ručičky zlaté jsou, ale čas strávený opravami, je zlato v ryzí podobě. Máte jej?

IMG_6495 510

Veteránův zimní spánek, část I

Kdesi jsem kdysi četl, že pokud dětem nebudeme říkat, naznačovat či jakkoliv komunikovat o práci jako nutném zlu, nebudou vnímat rozdíl mezi jí a hrou a bude je jakákoliv činnost bavit jako hra. Toto moudro si můžeme snadno ověřit, protože kdo to myslí s klasickými auty aspoň trochu dobře a nechá je v zimě spočinout před sněhem v garážích, halách či stodolách, vyhrne si předtím rukávy, nasadí gumáky a rukavice a jsem přesvědčen, že bez nadávání se pustí do zazimovacích prací.

Také jsem si několik let vyhrnoval rukávy a následně zůstal bezradně stát tváří v tvář svému automobilu, neboť jsem nevěděl, kde vlastně začít a co dělat. Od táty se mi z různých důvodů idylického ponaučení nedostalo, na internetu jsem nic moc nenašel, spíš nic než moc, přátelé krčili rameny. Jediným krokem tedy bylo sednout za volant a zacouvat zpět na původní místo, maximálně odpojit baterii. Pokud jsem to chtěl začít myslet vážně, nezbylo než se obrátit na rodinného automechanika, člověka po gynekologovi a faráři asi jejího nejdůležitějšího člena. A ten překvapivě spustil takovou lavinu ucelených znalostí a zkušeností, že jsem se rozhodl se o ně podělit.

Podotýkám, že postup a kroky se mohou lišit v závislosti na podmínky provozu během sezóny, typ automobilu, způsob jeho uskladnění a v neposlední řadě i názory a zvyky starých bardů tyto řídící. Taktéž bych nerad zavdal příčinu nějakých mindráků a ohryzávání nehtů pokud vše nesplníte tak jak je psáno.

1) Tak v přední řadě je nutno vůz vyčistit. Tím nemám na mysli projet rychle myčkou a svědomí si vykoupit tím nejdražším programem. Tím mám na mysli vzít mašinu s tlakovou vodou a zbavit vůz toho nejhoršího, pak vzít pořádnou houbu a vydrhnout karoserii šamponem. Nedokážete si představit co za ekrazit a eklhaft se dokáže na automobil nachytat během chvilky. Paranoik by mohl lehce podlehnout dojmu, že celý svět chce jeho miláčka jednou provždy rozežrat a rozpustit. Nezapomeňte, že bordel se velice rád chytá a udržuje ve spárách a spojích a jak moje maminka říkala, kromě rynku vyčistěte i rohy a přilehlé ulice. Rovněž nezapomeňte na podběhy a vyžeňte tlakovou vodou poslední zbytky letních pikniků v lukách. Otázkou je, zda umýt i motor, tady se názory různí. Jedni podotýkají, že i Shrek si v bahně liboval a proč narušovat motorový „biotop“, druzí jim argumentují, že z oleje, vody, benzínu, prachu cest, pylů, vazelíny, WD 40 a všeho ostatního co se kolem motoru může šustnout, se právě ten správný biotop nevytvoří. Máme-li tedy zabránit korozi a v blízké či vzdálené době reparacím a tím chraň nás Pánbůh všeho zlého i nemožnosti si jen tak vyjet, měli bychom umýt i motorový prostor. Zejména hliníkové součástky trpí nejvíc. Také si je nutno uvědomit, že případný déšť rozpustí všelijaké chemikálie a soli na cestách se nacházející, a ty pak směle vzlínají do těch nejnemožnějších míst jako záplava zombíků.

2) Po umytí karoserie si lak zaslouži ochranu vosku jako máminy ruce krém. Skutečně, po umytí pod mikroskopem lak připomíná povrch Marsu a do všech těch prohlubenin si pak zase usedne prach a nečistoty. Místo vosku můžete použit lešticí pastu (leštěnku) a pěkně ručně ji na lak nanést a vyleštit. Pokud používáte motorovou leštičku, a já bych se nedivil, není vhodné používat velký kotouč na malé plochy, kde nepracuje celá plocha kotouče (sloupky apod.), dále pracujte s celou plochou leštícího kotou6e (nenaklánějte jej na jednu stranu s úmyslem pořádně přitlačit) a nepřecházejte leštičkou „uličky“ (mezi kapotou a blatníkem apod.) Tuto ‚činnost (samozřejmě s předchozím mytím) byste měli absolvovat minimálně 2x ročně – před zimou a po zimě (ochrana proti UV záření). Vždycky jsem si myslel, že prach si jen prostě sedne a maximálně vadí z estetického hlediska, pokud si na auto sednu v bílých kalhotách. Opak je pravdou! Představte si, že ti malí hajzlíci začnou se vším, na co dosednou, reagovat a rozežírat. Pomalu ale jistě, třeba takový prach ze slepičího trusu, spíš rychle a jistě.

3)      Též interiér si zaslouží umýt, odstranit zbytky bonbónů, kelímků od kafe, ukápnuté majonézy z baget, popřípadě i tělesné tekutiny (pot mám samozřejmě na mysli!). Není vhodné používat ty největší dryjáky z reklam, dle kterých by měly domácí hospodyňky používat prostředky jen o malinko slabší než kyselina sírová, aby čistota byla i hygienická. Nebojte se použit šetrnou mýdlovou vodu, přece nejste prasata! Samozřejmě lze doporučit i speciální pěnové přípravky na čištění textilních povrchů, já sám se s nimi nikdy asi pracovat nenaučím. Sedadla po mém zásahu vypadají, jako bych je zrovna počůral a nechal zaschnout. Pozornost věnujte i plastům, prachu prostě zbavte veškeré povrchy. Výborné k tomu jsou ty antistatické spraye, navíc hezky voní. Vyluxujte spáry v sedačkách a okraje lemů, k čištění nejzapadlejších koutů použijte třeba i zubní kartářek. Ti největší frajeři používají při prací s detaily čistítka do uší. Nebo je to už úchylka? Faktem zůstává, že zavřít se sám v garáži, pustit si dobrou muziku a čistit si auto by mohlo hravě sdílet první místo v rozkoši s thajskou masáží včetně happy endu. Tedy pokud vám kvůli dítěti nehraje Dáda Patrasová…

Teď nastává konec. Ovšem pouze konec první části, nikoliv konec zazimování. Dalo by se říct konec předehry. Pravý sex bude následovat za pár dní.

IMG_6109 164

Investování do veteránů – díl třetí

Jak jsme posledně avízovali, dnes se budeme zabývat vývojem trhu a chováním investorů. S ojetými vozidly se obchoduje asi od druhého dne prodeje prvního vozu na světě. Nejprve si dokázali uchovat hodnotu ceny vzácných modelů, či vozidel po nějaké známé osobě. Obchod utlumila hospodářská krize a druhá světová válka. Postupem času stoupala na ceně i obyčejnější vozidla.

U nás se s veterány obchodovalo už za minulého režimu. Za hranice se vyvážely za podmínek zajímavých pro obě strany a měnily se za nová vozidla, která zde byla nedostupná. Jestli je to bohudík, nebo bohužel, je otázka názoru. Proti krvelačnému ziskuchtivému překupníkovi stojí člověk, který jedinečný exemplář zachránil před jistou smrtí. Že přitom vytvořil zisk? Inu, já mu to přeju. Že ten zisk je příliš velký? Hm, ony jsou někde tabulky spravedlivého zisku? A že to byl typ podobný vekslákovi? No, každý jsme nějaký a pod pláštíkem morálního opovržení může se leckdy skrývat závist nebo pokrytectví.

Například v 70. letech byl nabízen německým občanem za vozidlo Kübelwagen českého občana nový Mercedes. Bohužel prý neuměl plavat, tento obchod neproběhl. Po revoluci se začalo obchodovat ve velkém, investoři k nám pořádali nájezdy a vyzobávali české stodoly, kde byly poslední zbytky veteránů.

Dnes je v České Republice spousta firem zabývajících se veterány, od renovací přes prodeje, či zájezdy do prodejních galerií v zahraničí. V poslední době se oblasti veteránů daří dobře, i když nedávná krize obchod trochu utlumila. Střední třída šetří a raději investuje do finančních produktů.

. Bohatí zde ukládají své prostředky raději než do bank. Jen se podívejte na super výhodný daňový ráj na Kypru. Chtěli byste tam mít své úspory? Já ano, ale v garáži. Investicím do veteránů se daří. Ceny u vybraných modelů jdou raketově nahoru, oproti jiným komoditám. Proč toho nevyužít?

Do budoucna předpokládáme, že trh stále poroste, neboť máme se kam rozšiřovat. Východní Evropa, Asie, Jižní Amerika. V rozvojových ekonomikách máme velký potenciál. Krize sice může trh přibrzdit, ale ne tak aby celý trh padl. Vězte, že krize budou, patří totiž ke zdravému fungování ekonomiky.

Začíná veteránská sezóna!

Dnešní zubaté slunce připomnělo romantikům, že mají koupit kytku, sukničkářům, že holky začnou chodit za chvíli na lehko a veteránistům, že se blíží jejich sezóna a konec slintání nad inzeráty a fotkami.

Já jsem každoročně v takový den sedl za volant některého svého vozu, se skřípěním zubů potrápil startér a baterku v napínavém očekávání, kdy už to konečně chytne. Nakonec vždycky škytlo, prdlo, chytlo a jelo se. Podvědomě jsem ovšem věděl, že to úplně správné není a je jedno, jestli jsem to udělal krátce po zimě, či uprostřed léta. Tušil jsem, že po delším odpočinku je potřeba něco udělat, ale nevěděl jsem co všechno. Kromě tankování samozřejmě. Takže jsem raději nedělal nic.

Proto jsem požádal o radu jednoho ze svých guru a sepsal si krátký postup, co s autem dlouho stojícím či po zimě ven vyváděném udělat, abych mu příliš neškodil. Doufám, že znalce jimi neurazím, míním je spíše pro takové dovzdělávající se nadšence jako jsem já. Jsem si též vědom, že tyto rady jsou pravděpodobně nedostatečné pro nějaké kousky spíše muzeálního charakteru.

Tak předně je nutno zkontrolovat stav baterie. Úplně nejlepší je do vozu ji namontovat. To totiž znamená, že jste ji přes zimu měli doma v teple a nedoznala větší úhony. Mrazy ony nemají rád, byť já sám jsem se snažil párkrát je otužovat. Bezúdržbovou baterii zkontrolujeme ampérmetrem, do starých typů baterie dolejeme dle potřeby elektrolyt a dobijeme.

Další úkon se týká paliva. Zde jsem zaznamenal dva názorové proudy. Jeden říká, že je potřeba před zimou palivo vypustit, druhý naopak doporučuje palivo nechat jak je a po zimě pouze dolít nový čerstvý voňavý benzín. Existuje i třetí, podproud, dle kterého je potřeba nechat nádrž úplně plnou. Tím se zamezí srážení vody ze vzduchu a jejímu pronikání do palivového systému. Škyt, škyt. To se stane i v případě ponechání starého benzínu v nádrži, ale nakonec škytne, je to přece jen benzín. Odpůrci prázdných nádrží pak argumentují tím, že na vzduchu rezne vnitřek nádrže a tím se do palivového systému může dostat nečistota. Vyberte si tedy, co je vašemu přesvědčení bližší. První cesta by ale měla vždy vést k benzínce.

Můj guru doporučuje ještě před zahájením sezóny a první jízdou zkontrolovat a případně vyměnit olej v motoru. K tomu samozřejmě patří i výměna filtru!

Nezapomeňte na kontrolu brzdové kapaliny. Jak dlouho ji tam máte? Že jste ji neměnili ani nepamatujete? Možná už je plná nečistot nebo vody. Tu brzdovka absorbuje moc ráda. Pak ovšem nespoléhejte, že ten chodec ještě stihne uhnout…..

A umejt! Obzvláť pokud auto netrávilo zimu pod autoplachtou. Jenže pozor, stáváte se lakovrahem, pokud na nános prachu a špíny vezmete hadr a byť jej namočíte, popřípadě namočíte samotný prach, setřete jej z karosérie. To jste rovnou mohli na mytí použít šmirgl. Prachové částečky prostě pod tlakem hadru vyryjí v laku stopu. Kéž by se mi tak silně dokázaly vrýt do mozku matematické vzorce. Prach je nejlepší smýt proudem vody, wapkou nebo hadicí, a až poté zapojit do práce šampon a hadr.

Ještě než nastartujete to ošetřené, napojené a nabité auto, zkontrolujte tlak vzduchu v pneumatikách. Nemusím vysvětlovat proč, pouze péči o pneumatiky doplním radou ošetřit je speciálním sprejem zacelujícím drobné praskliny a oživujícím materiál. Vypadá to jako byste už neměli co dělat, že čistíte boky pneumatik, nenechte se však odradit řečmi neznalých a prostředek nastříkejte i zevnitř. Prodloužíte tím životnost kol. Přitom předpokládám, že jste buď v zimě s vozem alespoň někdy popojížděli, když už jste jej buď nepostavili na špalky či kozy. Pokud jste mu dopřáli opravdu nerušený spánek, očekávejte drncání způsobené nikoliv špatnými silnicemi, ale zploštělou pneumatikou. A poohlédněte se pomalu po nové sadě.

Pak už zbývá jen ono standardní: „přední světla svítí, blinkry blikají, stěrače stírají, klakson troubí“ a vyrazit do sezóny plné jízdních zážitků, obdivných pohledů kolemjdoucích, uznalých ocenění kolegů, či oprav neočekávaných závad. Pakliže do vozu ještě přidáte nějakou tu kokosovou, či vanilkovou vůni, popřípadě zpětné zrcátko ověšíte několika stromečky v kombinaci obého, nemůže vás úspěch minout. Jak daleko je asi cítit ten smrad za kabrioletem?

Ať se vám sezona vydaří!

Ještě jedno kupé z piána – dárce orgánů

Tento příspěvek nebude rozepisovat ani zážitky z nákupu perspektivního veterána, ani historii modelu. Spíše rozvíjí úvahu na téma náhradní díly.

Mercedes Benz W123 280 CE

Krátce po úplné renovaci Goldieho, tj. Mercdesu Benz 280 CE, C 123 si jeden kamarád v Budějovicích pořídil de facto to samé vozidlo. Rozdíl byl ovšem v kamarádově vidění budoucího projektu resp. užívání vozidla. Ten jeho pohled měl asi tak trojnásobek fantasie než ten můj.

Recyklace youngtimera

Pravda, auto bylo bílé, mělo úžasné spoilery Kamei a vevnitř tygří potahy na sedačkách. Ovšem poslední část života, než jej koupil Božka strávilo pry zasypané štěrkem nebo co, ta bílá bílá úplně nebyla, potahy vytahané a diesel (!) dost utahaný. Božka se povozil, pofrajeřil, pak zjistil, že prachy na opravu nemá a nikdy mít nebude a auto mi nabídl.

Inu, bylo kompletní a věci, co budu možná někdy potřebovat měl v zachovalém stavu. Cenu jsme po orientálním způsobu upravili o papíry a bylo moje. Ještě chvíli si povídalo s mými ostatními vozy v garáži a pak jsme o něj snížili stav celkově vyrobených vozů.

Docela nám rozum zůstal stát nad předchozími pokusy o opravy, něřkuli o rekonstrukci – ty krásné Kamei spoilery byl „vystuženy“ stavební hmotou na okna. Ony samozřejmě sníží světlou výšku předku auta a pokud na to řidič nění zvyklý, obrubníky s touto mužnou ozdobou zaúřadují ve vteřině. Znám to.

Darované orgány

Výsledkem ovšem je: 4 alu disky (baroka) se zánovníma gumama, komplet ozdobné lišty, okna, světla, palubní deska, držáky úchytky, páčky a podobné detaily, dobové autorádio a myslím, že i něco z motoru se hodilo.

Zbytek odjel do šrotu.

Pokud se najde takový dárce a máte kapacitu jak vozidlo rozebrat, tak jej někde uskladnit, mohu vám tento postup jen doporučit. Vždyť již naši otcové ukládali každá drátek nebo šroubek, že se to jednou může hodit. A babička pro pírko i přes plot skočila, no ne?

Letní oblečení do kabrioletu

Možná vám přijde, že tímhle článkem chci fušovat do řemesla kolegům módním bloggerům. Možná vám přijde, že si budete moci přečíst o druhu oblečení příslušejícího k té které době. Možná vám přijde, že jsem se musel dočista zbláznit, když tady chci popisovat, jaké značky oblečení jsou in a jaké out. Nikoliv, nic z obdobného psát nechci.

Chci jen vnést trochu osvěty do opomíjené oblasti a podělit se o pár praktických zkušeností, obzvlášť jsou-li nabyty bolestně.

Námět na tento článek jsem v podstatě dostal spolu s úžehem již někdy v roce 1997. Byť byl tehdy internet v novorezeneckých plenkách a o tomto článku jsem rozhodně nemohl ještě ani uvažovat, impulz k němu byl tak intezivní, že si jej pamatuji dodnes. A znáte to rčení – zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní.

Úžeh v kabrioletu? Velice jednoduše.

Tehdy jsem totiž svému bývalému šéfovi, jemuž dodnes přezdívám Padre, vezl na vodu džípa, aby mohl na co naložit bágly a lodě. No, džípa, GAZ to byl. Měl nějaký ten neduh a vzpomínám si, že v nastalém vedru začal v jednom kopci z přehřátí štrajkovat, takže jsem kopec na silnici první třídy nějak zcouvával, už ani nevím proč. I tomu blbému motoru docházelo, co nedošlo mě! Že slunce pálí jak vzteklé, že jedu zcela bez střechy, připadaje si jak americký mariňák ve Vietnamu a že jsem na to zcela nevhodně oblečen.

Užíval jsem si totiž z jízdy proudícího vzduchu a zvyku chodit uprostřed léta jen tak v kraťasích a tričku. Napuosto noumáuní Uďo, no ne? Jenže jak to pražilo, kolem druhé hodiny odpolední jsem začal mít pálivý pocit na rukou svírajících volant. Obdobně tomu bylo na čele pokrytém jen zčásti pirátským šátkem a na stehnech.

Jistě jste uhodli, že jsem se pekelně spálil. Navíc jen na přední straně těla. Na čele mi zůstala vypálená hranice šátku a brýlí, předloktí na horní straně připomínalo můj maškaní oděv raka po koupeli ve vroucí vodě a stehnama jsem mohl pomáhat policajtům zastavovat dopravu. Nebyl jsem namazaný žádným krémem a triko přehozené přes ruce na poslední kilometr toho už moc nezachránilo.

Konec hororu a mentorování – co doporučuji?

Velice obdobně jsem viděl oblečené kolegy jezdce na silnicích nebo na srazech. Takže má rada zní: Do kabrioletu si oblečte triko s dlouhým rukávem, dlouhé kalhoty, na hlavu si dejte čepici s kšiltem a sluneční brýle. Zjistil jsem, že ani kšilt ani brýle ničím nelze nahradit a je potřeba nosit je zároveň. Kromě úpalu a úžehu totiž při dlouhém pobytu na slunci hrozí taky únava (znáte ten skvělý Michalkův film „Unaveni sluncem“? Ne, že by to bylo o úžehu, ale…), Ještě horší je poškození zraku. Na Křenovické jízdě se mi také vyplatila šála. Znáte ty metrosexuály, umělce a architekty s letní šálou? Tak to je ono! To si vezměte, abyste nevypadali jak kanadský dřevorubec nebo ukrajinský kopáč. Podívejte na mě, jak jsem se vymódil na Křenovickou jízdu. Žádná spálenina, žádný nastydlý krk, vypálené oči nebo červená držka. olegu na fotce vlevo chránilo na rukou asi tetování, s tím zkušenost nemám.

Pozor však na přílišnou parádu, šála by něměla vlát. Říká vám něco jméno Isadora Duncan? Pokud ne, vygooglujte si ji, podle jedné z verzí umřela udušením šálou namotanou na kolo jejího kabria. Brrrr.

Izadora Duncan, živá

Ochrana sluchu

Závěrem uvádím špunty do uší. Kdysi jsem viděl v jednom anglickém časopisu reklamu na jedny, co zcela kopírují tvar vašeho vnějšího ucha a zaraňují tak jakémukoliv průniku hluku do ucha. Pokládal jsem to za kapitalistický rozmar, ale jednou jsem jel s mou Claudií (AR Spider) na výlet někam na severní Moravu, částečně i po dálnici, na ostro bez ochrany sluchu a když jsem z auta vylezl, tak jsem málem zkolaboval, jak mi hučelo v uších. Ona dálnice je na takové cesty pekelná. Předjíždějící auta se střídají s pravidelým hlukem míjených patníků svodidel a do toho jsem si, jak jinak, pustil muziku. Od té doby používám pěnové špunty, co mi zůstaly ještě ze střeleckých časů. Stojí pár korun a služby udělají moře.

O opalovacím krému se nezmíňuji záměrně, považuji jej při dnešním stavu ozónové vrstvy za něco samozřejmé

Přeju mnoho kilometrů s větrem ve vlasech, pardon, kolem čepice.