Jednou zrána v Praze 1, po příjezdu na má obvyklá parkoviska zřel jsem Citroen DS. Veteránský sraz nikde, doba testování také nebyla. „Inu, jsou i tací“, pomyslel jsem si a započítal mezi takové i sebe, protože (obvykle) mimo zimu využívám cestu do práce pokud možno co nejčastěji k tomu, abych provětrával své garážované automobily. Aspoň si protáhnou kosti, pokud nejsou zrovna v servisu.
Jiný den na tom samém místě potkal jsem zase Citroen BX, jindy zase tu samou bohyni. A až jednou nadešel čas, začal jsem BXko, které tam zrovna ten den stálo, fotit. Nebyl to žádný vyšeptalý pelech! Zanedlouho přišel pán a vypadal jako majitel. Soudil jsem podle zamračeného výrazu, že nějaký obejda (to jako já) obchází jeho vůz a fotí si jej. Obejda (tedy já) však nasadil svůj nejpřívětivější model úsměvu a začal konverzaci. Tenhle model obměkčí jinačí škarohlídy, natož kolegu milovníka starých vozů. Obzvlášť, pokud opodál stojí obejdův youngtimer.
Asi takto jsem se seznámil s panem Martinem, který provozuje retrocar.cz a je jak znalí tohoto podniku vědí, zaměřen na francouzská auta. Já jsem jeho podnik z webových stránek v té době již znal, obrazovku notebooku jsem z nich měl již značně poslintanou, takže nebyl problém i tímto způsobem zajistit si možnost firmu Retrocar navštívit a popovídat si.
I stalo se a já jednoho dne v Satalicích zastavil před firemním parkovištěm zaplněným v podstatě dárci orgánů všelijakých typů. Záhy jsem poznal kolegu pana Martina, který má na starosti mechanickou část celého organismu, totiž dává vozy dohromady, resp. spíše je opravuje. Jak jsem se totiž poté dozvěděl, pánové se soustřeďují spíše na vozy s malým proběhem kilometrů a s minimální nutností nějakých oprav, natož extrémních renovací. A byť takové ubývají, pořád ještě nějaké jsou. Nejsou tedy z těch, kteří by cítili potřebu vrhnout se kvůli nízké pořizovací ceně do dobrodružství otevřeného rozpočtu, jemuž v nebi je konec. Tomu ovšem odpovídá i jejich prodejní politika. Vědí kolik za auto (nejčastěji) ve Francii zaplatili a pokud je někdo ochoten takovou cenu dát jim při koupi auta, oni jsou ochotni mu jej prodat. Snobské zdá se vám? Nereálné v Čechách zdá se vám? Inu, nemusí zrovna obsloužit celý český národ a svou klientelu mají. Navíc je nic prodávat nenutí.
Už slyším to spílání, že v jiném příspěvku kritizuji prodejce na mohelnické burze, že v podstatě nechtějí prodat. Věřte však prosím, že v tomto případě nejde o nějaké uslintané lpění na páčce blinkru ze Spartaka. Vozy, které mi pánové ukázali po nasátí překrásné atmosféry servisu v jejich „garážích“ svědčí o vkusu při výběru, přemýšlení a z něj vycházející životní filozofie. Nejde přitom jen o nějaké muzeální kusy na červeném koberci.
Jak ze začátku článku vyplývá, pánové i rádi pálí benzín. Z toho zástupu si pamatuji BX ve verzi rallye připravené pro skupinu B, ovšem vypuštěné do světa až těsně před jejím zánikem. Těch opravdu není moc. To samé platí i o vozu objednaném Erichem Honneckerem (to není pilot F1) avšak neodebraném kvůli těm nespokojencům v ulicích a důsledkům jejich rozvratné činnosti (ve kterých prý žijeme dodnes). Pak několik modelů DS, samozřejmě, při nichž jsem byl poučen o specialitách švýcarských a jiných verzí. Bohužel na tento druh informací, obzlášť sypaných z rukávu, nemám dobrou hlavu.
n
Bohudík k nim budu moci ještě zavítat, to už do nové budovy se showroomem a depozitem v té době ve výstavbě, vzít na projížďku nějaký konkrétní kousek a přinést vám o tom příspěvek. Joj, to se těším!