Konečně jsem po týdnu načerpal dostatek sil na k sepsání zprávy o slavnosti veteránů v Brně z předminulého víkendu. Z jiných médií jste jistě dostali zkrácený a zevrubný obraz toho, co všechno se tam dělo, já si dovolím nabídnout vám pohled z druhé strany. Totiž ze strany “stánkaře”. Možná jste zachytili, možná ne, že jsem s křenovickejma vystavovali, zejména sebe. Fanoušci blogu na facebooku dostali zprávy ještě za tepla, ovšem zase kusé.
Dlouho jsem přemýšlel, co z ClassicShow vzít jako stěžejní téma. Zažil jsem během těch tří dnů tolik intenzivních námětů a inspirací, že bude trvat ještě nějaký čas, než se všechny usadí ve správných mozkových rýhách a snad se žádný neztratí. O čem psát dříve? O tom, jak jsme s kluky před příjezdem myli Forda Capri ruční wapkou na benzínce při teplotě -4C? O Kateřině Kupkové, ředitelce celého podniku? O aukci, která proběhla i v televizi? O nových známých? O podnětech a nápadech na články, videa a spolupráci? O počtu účastněných aut a návštěvníků?
Pátek, sobota i neděle poloviny letošního března měly společné dvě věci – radost a únavu. Naštěstí ta první přebíjela tu druhou, takže z Classic Show mám veskrze pozitivní dojmy. Samozřejmě může někdo namítnout, že radost pramenila z mého panictví na takovýchto podnicích, a třeba může mít i pravdu. Pro mě je důležité, že jsem si celou akci doopravdy užil. I tu únavu, byť ta byla po třech dvanáctihodinových dávkách stání na nohách a povídání pekelná.
Velkou radost jsem například měl, že jsem se mohl seznámit s Alešem Mačalou z macalacar.cz a popovídat si o stavbě vozu pro historická rallye pod značkou FIVA. Další zajímavý příspěvek s Alešem chystám o jím prodávaných podbězích LOKARI. Myslím, že to bude pro majitele vozů velice přínosné.
Seznámil jsem se také s Vladimírem Míčkem, od kterého jsem nepřímo kdysi koupil jednoho dárce orgánů pro mou W 114 a do této doby jsme se neznali. Pan Míček vystavoval řadu svých 10 Mercedesů a byl to pěkný pohled. Určitě této známosti využiju, třeba abych vám přiblížil jízdu vystaveným Adenaurem.
Dobře se dalo pobýt i s paní Renátou Ovesnou ze Zlína, kde má antikvariát se specializací na knížky o autech a je zpřízněná s dilynabrouky.cz, byť spíše než povídání to byly slovní přestřelky. Ale veskrze příjemné!
Na stánku jsme přivítali i pana Františka Čečila, člena prezídia Autoklubu, takže bacha, už mám známosti i tam nahoře! V zásobě mám připravený rozhovor s již zmíněnou Kateřinou Kupkovou, povídání o vhodných lacích pro veterány a jejich renovaci.
Nezajímavý jistě nebude i náhled do veteránského života na Slovensku, potkal jsem pár bratov a povyprávěl s nimi, zvláštní pocity z toho doteď mám. Prozatím říkám jen tolik, že jsem rád, že žiju v Čechách. Můžete taky čekat pár úvah na téma veteránské hnutí dnes a jeho výhled do budoucna.
Dalších několik inspirací na rozhovory o všech možných motorových vozech a jejich majitelech mě čeká v Brně, Branné, Plzni, Strakonicích a tady, a tady, a tady…. Jo a abych nezapomněl, na aukci jsem taky byl, trochu jsem rozdmýchal stojaté vody a natočil přímo videoreportáž.
A ještě abych nezapomněl – s Velorexy mám velké plány díky nově nabytému přátelství se sousedním stánkem Velorex Klubu ČR. Tihle lidi se rozhodně umí bavit!
Samozřejmě asi největší radost jsem měl ze zájmu o náš stánek, rozšíření čtenářské obce mého blogu a vesměs pozitivních reakcí na aktivity jak mé, tak přátel z Křenovic. Myslím, že lidé dost ocenili i možnost sednout si do vystavovaného Forda Capri 2.0 S Mk.III z roku 1979 a chvíli se vcítit do role Bodieho a Doyla. Ostatně, přivítám jakýkoliv komentář od „novopřišelců“, vítejte na blogu!
Mou radost nezkazil ani dobře oblečený podivín, který mi na úsměv a snahu představit tento blog chrstl do ksichtu: „Co víte o Tatře 12?“ Když jsem mu bez váhání odpověděl upřímně, že nic, tak máchl rukou asi na znamení, že nemám co psát, když neznám takové základy. Přišlo mi to dost vtipné. Anebo ti rozumbradové, kteří by „z fleku“ poslali do prdele lakýrníka, co stříkal klukům Trucovým zlaté Capri, protože našli na spodní hraně blatníku vadu velikosti vinné mušky. Tím pádem samozřejmě i celé auto stálo za prd.
Apropó Capri – byl a je na prodej za 120.000,- Kč. Všichni zhodnotili, že za ty prachy je to hodně hodně hodně muziky. Takže jsme se také stali svědky důkladného rozmýšlení, zda koupit, několika návratů zájemců aby dumali přímo na místě, ale i striktního a bez váhání vyřčeného NE! od manželky jednoho zájemce. Nakonec jsme jej odvezli na podvalu zpět domů, je tedy pořád k mání.
Všechna ta témata musím zpracovat a to všechno váš čeká. Brzy! Již za pár dní slibuji například pověsit na web video s propagací podběhu LOKARI, ať víte o co jde.
