Možná víte, možná ne, že v 70-tých letech se značka Mercedes Benz začala lehce (a znovu) etablovat v rallye sportu. Do té doby a myslím, že i od té doby, ji zajímaly spíše okruhy nebo dálky.
V roce 1971 se však objevilo kupé W 107, prodloužená verze džejárovho eselka s pevnou střechou, které na civilním trhu zaujalo výrazně méně zákazníků než kabriolet. Mně se ovšem líbí a jedno se mi garáži objevilo – jako zahájená renovace. Tento termín se mi začíná líbit čím dál víc.
V mém případě jde o vůz, který zde prý nějaký Němec nechal opravit, když do něj někdo naboural. Pak prý přestal o něj jevit zájem a auto tady zůstalo. Bůh suď jak to bylo, doufám, že se ze mě nestal překupník věcí pořízených bez dobré víry v jejich vlastnictví. Pořídil jsem jej levně a kromě spravovaného pravého zadního blatníku a okolí nádrže vypadá vcelku dobře. Dlouho, hodně dlouho ovšem stál, motor mlčel již déle než desetiletí a proti původním plánům se mi přestalo chtít vrátit jej do špýgl nýgl formy. Na trhu jich je ještě dostatek a jejich cena není nějak závratná, přičemž lze narazit i na velice dobré kousky. Zatím jde o obecenstvem neuznalý instant classic. Vrazit tedy do polovraku nejméně 150.000, abych jej uvedl do nějakého rozumného stavu se mi nechce.
Letos v únoru jsem však objevil Ameriku a pojal úmysl zcela jiný – postavit z něj auto pro rallye historických vozů. Několikrát tento vůz při své krátké sportovní dráze vyhrál Bantam Rallye, Rallye Panamera a rallye Pobřeží Slonoviny. Vzor tedy existuje, můžete si vybrat, jestli vnější vzhled pojmete jako Zasada,Waldegaard či Cowan. Příjemné na tom je, že W 107 soutěžilo z hlediska mechaniky v podstatě nezměněné – používal se sériový motor a sériová automatická převodovka (!). Například v rallye Jižní Ameriky v roce 1978 byla přímo zakázána jakákoliv úprava motoru. Tento závod jely mercedesy ještě s původním moterem 4500 ccm, až poté fabrika vyrobila celohliníkový pětilitr. Na závody se v podstatě vyházel interiér, nasadily Recaro sedačky, rám dovnitř a dopředu, přidělaly se nástavce na blatníky, přídavná světla, cedníky na potkávačky, přední malý spoiler, kapota a střecha natřela na černo a pojď mi hop! Jasně, asi až tak jednoduché to nebylo, ale …..
Na netu jsem našel při hledání informací a vzorů firmu nějakého Belgičana ve slovenském Námestově, odkud jsem kdysi řídil prvně v životě Tatru 613. Napsal jsem jim, nereagovali. Asi jim budu muset napsat, že potřebuji efektivně a rychle utratit půl milionu euro….
Proto mě velice potěšilo, když jsem v Brně na Classic Show uviděl na podvalníku jednu repliku a za volantem táhnoucího vozu Aleše Mačalu, majitele firmy macalacar.cz . To byl v podstatě první impulz k našemu seznámení. Navíc to byl výstavní soused, takže stačilo přejít „za humna“ a mohl jsem jej zpovídat. Někdy k tomu přidal valašskou tekutinu, aby jazyk nevázl, však to znáte.
Vystavovaný vůz byl již druhý Alešům závoďák, s prvním mu nevyšla nějaká zatáčka, či co. Využil tedy zkušenosti a podruhé to udělal lehce jinak. Vnějšek upravil do podoby vozu pánů Thorseliuse a Waldegaarda, čistě z nějaké sympatie. Ovšem vnitřek, ten v podstatě nemá s dřívějšími vozy vzhledem k předpisům FIVA moc společného Pardon, samozřejmě, dvě sedačky tam jsou stejně. Rozhodně to ovšem nemohou být ony originály. Totéž se týká ochranného rámu, ten se i dnes liší lehce podle jednotlivých států, a to i v případě Česka a Slovenska (!) Kromě rámu musí vůz obsahovat standardní protipožární palivovou nádrž, hasící systém, bezpečností pásy ne starší 5 let apod, však to jistě znáte. K tomu rychlozávěry kapoty a kufru a nějaké ty drobnosti. V podstatě každá položka znamená průměrně 25.000,- Kč
Dalším specifikem Alešova vozu je motor. Dle jeho názoru stará 450ka 5.0 žere a nejede. Ti co ji dnes na rallye používají, údajně musí mít stolitrovou nádrž na jeden závod, kdežto jeho motoru stačí litrů šedesát. Co to je? Fiat Panda? Koncernový dieselový dvoulitr TDI? Nikoliv. Aleš použil slavný pětilitr z W 124 500E vyvíjený ve spolupráci s Porschem.
I tohle story jistě znáte. Síla je daleko vyšší, až brutální, proto raději doplnil na zadní hnanou nápravu ještě speciální uzávěrku diferenciálu. Speciální proto, protože mu ji na míru vyvinul a zkonstruoval jeden zlínský specialista na uzávěrky diferenciálů pro závodní vozy. Pro zajímavost, tento člověk přijímá dnes objednávky na dva roky dopředu …. Chcete slyšet jak to Alešovi hraje? Klikněte dolů
S takto upraveným vozem absolvuje Aleš přibližně pět závodů ročně. Třeba budu mít příležitost u jednoho být a vy mým prostřednictvím taky. Ovšem s takto upraveným vozem Aleš (a nikdo jiný) nemůže na silnici. Jakmile namontujete ochranný rám dovnitř kabiny, nesmíte na cestu, vyjma závodů, samozřejmě. Což je zcela proti mému smýšlení užití mého eselcéčka. Závody ano, ovšem i denní vožení ano! Šak pro parádu to děláme, ne?
Cesta ven bude asi úprava auta pro Sosnění a podobní sranda závody, já rozhodně větší závodní ambice nemám, ani roky ne. Vidím to tak, že upravím interiér, vzhled vozu doplním o vnější markanty a hlavně budu muset dát dohromady vůz po technické stránce samozřejmě. Posléze uvidíme, na jaké značky jej postavím, obávám se, že veteránské na to nepůjdou.
Bylo by hezké stihnout sezonu 2014, Aleš mi s tím trochu taky určitě pomůže. Do té doby se můžu učit a trénovat na sucho. Do rukou popadnu volant, třeba ze stodvacítky a budu se učit od mistrů z tohoto videa: