Tři týdny od pořízení se můj Zbygniew kurýroval v servisu u guru Vladimíra. Pak nastal den D, kdy ve zcela funkčním stavu jsem si fiátka vyzvedl a vezl domu. No jo, zcela funkčním…. v „laboratorních“ podmínkách servisu je to s novými komponenty a nově složenou hlavou motoru a nově fungujícím motorem vůbec po delší době nicnedělání vždycky lehčí, než když jej proženete provozem. Pražským provozem. Pražským večerním provozem.
Po krátké jízdě jsem zpozoroval ručičku teploměru někde na 130ti, byť mám nový termostat a vrtule u chladiče se (v servisu) točila, jak měla, chladič netekl. Byl konec loňského listopadu, tedy žádný hic. Povedlo se mi trochu zmírnit následky topením a větráním, takže teplotu jsem chlazení pro začátek jakž-takž zkrotil.
Horší to bylo s mou pravou nohou. Už dlouho jsem si ji nemáčel v heřmánku a maluch vyžadoval vpravdě hodinářskou práci. Když jsem moc přidal, kuckal se, když jsem přidal málo, samozřejmě nejel. Do otáček jsem jej nedostal a ani vlastně nechtěl. Přechod z pežotího 2,2 HDI do třicet let starého 700 ccm zdál se nepřekonatelný. Rozjezd z 0 na 100 bych zvládl za dopoledne a ve finále mi do kopce ujel plně naložený autobus MHD. Bylo potřeba si uvědomit změnu.
Nadruhé straně jsem se uvnitř cítil cítil jako v klítce. Člověk s metrákem a přes 180 cm se v maluchu cítí naprosto komfortně. Tedy pokud jede sám, zatím jsem nezkoušel jízdu se spolujezdcem. Oni ti Poláci mohou být menší váhové kategorie, možná už si Zbygniew myslí, že jedeme dva. Poláci pojídají víc ryb, když mají to moře, třeba …. Neobvyklým detailem jízdní komfort ještě zvyšující, tedy nadstandardní výbava, jsou zadní otvíratelná okna a štelování sklonu předních světel. Opticky mě také velice udivila lavice zadního sedadla. Je proti opěradlu nepoměrně širší, to mi přijde zajímavé. Jsem zvědavý, jak se na ní usadí děti v dětských sedačkách. Jim se vůz moc líbí a navíc má vzadu bezpečnostní pásy. Mohu je tedy v klidu, teoreticky, vozit. Uvidíme.
Pořád se s maluchem učím jezdit, což mi proti moderním autům vyhovuje a baví. Po druhé jízdě jsem zjistil nutnost užívat sytič v podstatě pořád, prý i v létě.
Při třetí, pořád ještě dobrodružné, jízdě až do centra Prahy se opět ozvaly problémy s chlazením a já proměnil auto v parní vůz. Alepoň tak to muselo vypadat, když mi z levého C sloupku stoupal k nebi sloupec vodní páry. Vinou tomu byla netěsnící zátka chladícího systému, kterou jsem následně vyměnil z bílého dárce orgánů. Během této cesty jsem se už naučil dávkovat plyn. Zajímavé je, že zcela opačně, než mi radil Petr. Když jej sešlápnu, sice si motor zakašle, ale poté se rozjede do úžasných otáček. Jen jednou mi tato taktika nevyšla a stál jsem na světlech první v řadě dvě zelené, než jsem se odtlačil do vedlejší ulice. Tam se mi podařilo auto nastartovat a udržet při životě i po zařazení rychlosti. Opět jsem se mohl zařadit do proudu nervózní páteční dopravy. Myslím, že důvodem kuckání byla nečistota v palivovém systému. Asi jak jsem po dlouhé době natankoval plnou nádrž, mohly se do benzínu uvolnit kousky vnitřní rzi. Tuto chybu by měl do budoucna vyřešit univerzální palivový filtr. Uvidíme.
Zbygniew má ovšem skutečně neopakovatelnou osobnost a já se těším, až jej rozjezdím a ovládnu. Při jedné krátké jízdě do supermarketu jsem se už naučil dávkovat plyn a zjistil jakýsi „přirozený“ omezovač – když motor vytočím např. na dvojku až do 60ti kilometrové rychlosti, uchlastá se a začne brzdit tak, že si téměř klepnu čelo o přední sklo. Musím včas přeřadit na trojku.
První větší křest ohněm nastane v únoru na Kokořínsko Historic zimní rallye, kam jsem se odvážně, anebo naivně, přihlásil. Když jsem v servisu zahlásil, že mám v plánu ujet se Zbigniewem za dva dny cca 300 km, tvářili se záhadně, až divně. Podařilo se jim nicméně vyřešit problém s chlazením – špatnou svorkou na hadici unikala pára – a taky trochu poštělovat předstih zapalování. Následná zkušební jízda odhallila fiaťácké dračí geny a hlavně jsem se už nebál na každých světlech, že neodjedu.
Další příprava na rallye tkvěla už jen v úpravě vzhledu. Napadlo mě, že když Mini lidi zdobit cpát britskou vlajkou, mohu já na vůz stejné kategorie aplikovat něco polského. I při vzpomínce na svá jinošská léta strávená lepením plastikových letadýlek jsem zajel do firmy R+M a nechal aplikovat polský letecký znak. Docela originální, že?
Ještě opatřím vůz přídavnými dálkovými světly do již vyvrtaných děr v nárazníku, čímž lépe …. Uvidíme.