Na loňském březnovém Veteránském Sosnění zaujal mě pán v bílé závodnické kombinéze, klasickou koženou kuklou a manželkou na sedadle spolujezdce svého podivného auta ještě podivnější značky. Alespoň pro mě, veteránského eléva. Marlet. Hm. Znám Martell – koňáček, znám dort Marletku, ale auto? Puzen opět neviditelnou silou odvážil jsem se k němu přihovořit a k mému podivu vůbec nebyl proti mé prosbě setkat se někdy mimo závody, v klidu, a popovídat si.
Celé léto uplynulo, veteránská sezóna v čudu a já se furt k panu Davidovi nemohl dostat. Práce, rodina, věci… znáte to. A to mě neustále srdečně zval a bez známky netrpělivosti odpovídal na mé maily rušící naplánované setkání. Vzácný člověk.
V říjnu řekl jsem si “dost!” a učinil další pokus. “Samozřejmě, není problém, přijeďte”, odpověděl pan David a mě nezbývalo než se kousnout. Poté, co jsem promarnil půlku dne v nemocnici staraje se o příbuzného jsem nezamířil do práce, abych dohnal resty, ale na mladoboleslavsko, za panem Davidem.
Začínala sychravá část podzimu a na kraj padala mlha. Naštěstí ještě za světla dorazil jsem na právě rekonstruovanou hájenku pana Davida, kam hodlá postupně ustájit svou plechovou kavalerii. No, plechovou – spíš plechovo-laminátovou.
Pan David totiž miluje tříkolové Relianty a na nich je, jak je známo, plechu poskrovnu. Marlet také neoplývá přílišným množstvím kovu, vždyť by jej to v závodech mohlo znevýhodňovat. O co tedy jde? O Triumph Herald, tedy původně. Na jeho podvozku postavili šikovní hoši epesní závodní karoserii zcela prodchnutou závodnickým duchem šedesátých let minulého století. Motor typu OHC o objemu 1,1 ccm vytvoří se dvěma karburátory o něco víc než standardních spitfajřích 66 koní. Malinkaté auto dosáhne rychlosti 148 km/h, která je víc než dostatečná na okruhy typu Sosnová, abyste se zbytečně nenudili na rovinkách. Auto se dá přitom v Anglii běžně dostupnými díly tunit na vyšší výkon. Lze vyměnit sání, provést přestavbu na DOHC, o filtrech a podobných jednoduchostech škoda mluvit. “To by pak ale mohlo být až nebezpečné, alespoň pro mé potřeby to tak vnímám” řekl mi k tomu pan David na mou otázku, zda hodlá tunění podstoupit. Na svém Marletu žádné větší zásahy neprováděl a není ani příznivcem velkých oprav, kompletních rekonstrukcí a staveb aut. “Já se chci hlavně bavit, jezdit, srážet se a pálit benzín” shrnul své motto, neboť “rekonstrukcí a oprav jsem si užil v životě až dost, Marlet není můj první veterán”. O podle toho vypadaly i další jeho kousky ve sbírce. Vším se dá jezdit, funkční byla i replika horkovzdušného stroje, u kterého mě na začátku návštěvy přivítal. Vše přitom nese oku příjemné znaky používání a patiny.
Krásně jsme si popovídali, ukázal mi své Relianty, Minervu, Sněhurku, švédský chopper a vy se můžete těšit, že vám o nich napíšu něco víc. Nejspíš na jaře.
