Jednoho letního dne ponořen do myšlenek, už ani nevím jakých, jsem zahlédl na jednom pražském náměstí v průchodu „emdžíbí“. Klasické kabrio, které mě odjakživa svými kukadly a zejména docela přijatelnými pořizovacími cenami přitahovalo. Chvíli jsem pod cedují Auto servis nad oním průchodem postával, ale přece jen jsem se osmělil a vešel dovnitř. Na otázku co že na tom veteránovi opravují mi jeden z mladých mechaniků odpověděl, že auto je majitele servisu a ten s ním prostě dnes přijel do práce. A jelikož pan majitel seděl v zasklené kukani a naše pohledy se setkaly, nebylo by mic trapnějšího než se otočit na patě a s podivným úškrnkem zmizet. Osmělil jsem se tedy podruhé a zašel za ním, očekávaje, že …. vlastně neočekávaje vůbec nic. Co si asi takmohou povídat chlapi, co se vidí poprvé, jeden je na domácí půdě a druhý pořádně neví, čím začít konverzaci? O autech přece! Tehdy jsem se napoprvé dozvěděl, že pan Vladimír, tak se totiž majitel tohoto MG B jmenuje, auto získal náhodou teprve nedávno, a že jej hodlá dát dohromady a trochu předělat k obrazu svému.

Vůz byl totiž zejména v americké verzi a to pan Vladimír nemá rád. Neopomene to zmínit kdykoliv spolu brouzdáme na netu a hledáme, co bychom nutně potřebovali. On třeba pagodu, já cokoliv. Jeho MG je z roku 1978, tudíž spadal do účinnosti velice sofistikovaných zákonů USA, kvůli kterým dlouhou dobu zdobily všechny evropské dovezené vozy ohromné nárazníky s ještě ohromnějšími gumovými vertikálními slzami, světla musely být kulatá a tak dále, však to znáte. To u MG ve fabrice se zase pokoušeli fejsliftovat vůz pocházející konceptem z roku 1962 aby nemuseli hrnout v té době chybějící peníze do vývoje zcela nového vozu. V té době mohly být vyrobeno cca 250.000 klasických chromových vozů. Navíc se lidstvo začalo klanět bohu jménem plast a co bylo plastové, bylo moderní. Zajímalo by mě, kdo s tím nápadem přišel první, jestli Alfa Romeo u svého Spidera, nebo právě M

G, tehdy součást koncernu Leyland, že na předek a zadek designových ikon flusnou trochu černého plastu, měkšího nebo tvrdšího, co se právě urodilo ve skumavkách a vyrobí tak jakoby-nové auto. Podotkněme ovšem, že celá taškařice by nevznikla bez popudu soudruhů z USA.

Vraťme se ale k panu Vladimírovi. Jak jste mohli poznat, ona návštěva byla první a vůbec ne poslední. Dost jsme se spřátelili a já tak mohl sledovat, co se s autem děje. Pan Vladimír se rozhodl, že americkou verzi prostě předělá na evropskou. Nota bene, když na stránkách německé firmy Limora našel v nabídcespeciální sadu chromových dílů, kterými se jednoduše neuznalé plasty nahradily. Cena 20.000,- Kč se zdála přijatelná, doručení do tří dnů zaručeno. To sa nám to dneska nakupuje! K tomu ještě musel zavařit otvory v kapotě po pozičních světlech, ale co by si člověk ve vlastním autoservisu neudělal, že? To se mu to dneska opravuje! A jelikož auto bylo přivezeno z Kalifornie, mělo zdravý spodek a rez kolem něj ani neprojela. To se to pak holt renovuje!

,

Další investicí byla kola. Jeho emdží byla levnější verze sice s

koly drátěnými, ovšem nastříkanými stříbřenkou. A jelikož pan Vladimír dělá všechno tak jak to má být, k chromovým nárazníkům a masce pořídil ještě kola drátová chromová. Ty jsou navíc připevněna k vozu křídlovými maticemi, což už staví toto auto na piedestal zaručených kočkolapů. Opět zde úřadoval internetový obchod formy Limora. Cena 5.000,- za jedno, včetně pneu. Zde ještě čím dál spokojenější majitel pořídil nosič na kufr a hlavně(!) piknikový koš, koženou přílbu a dobové brýle. Jo, život se musí nechat užít.

Tehdy se mi svěřil, že se mu původní červený lak ani po vyleštění nelíbí, a že uvažuje nechat auto přestříkat na british racing green. Není větší klasiky. Na mé argumenty, že je to zbytečné, že červená je také hezká, méně obvyklá a že nový lak odstraní vozu patinu vůbec nedal. Jednoho den jsem pro

to v dílně potkal vůz zcela odstrojený, oholený, připravený na operaci. Pak jsme zjistili, že vybrat tu správnou racing green není úkol jednoduchý a prameny se rozcházely. Tak jsme se nad vzorník shodli na něčem, co nám oběma připomínalo tuto barvu, vyloučili jsme olivově zelenou (olivy v Angli nerostou) a čekali na výsledek. Byl skvělý. Na karoserii nenejdete pomerančovou kúru, stopy po nevyhlazeném kitu nebo nějaké zaschlé kapičky. Lak má hloubku a jeden se může podle kapoty i oholit. Však to taky stálo 40.000,- Kč.

Komentáře