Dopředu upozorňuji, že tento článek popisuje ilegální postup. Pro slabší povahy snad bude lepší, aby si šly číst nějakou jinou pohádku. V tomto příběhu totiž hlavní roli hraje automobil, který byl jako Jeníček s Mařenkou ukraden z lopaty Baby Jagy, v našem pojetí likvidačního šrotovního lisu.
Onen lis měl v plánu jednoho dne ve městě stověžatém za sedmero horama slisovat starou škodovjenku model 105 v barvě papouščího trusu, tak jako jich slisoval již tisíce, do úhledné kostky. V tento den však přijel rytíř, nejspíš nějaký obyčejný blázen to mohl být, a onu škodovjenku před smrtí zachránil. Nebylo to polibkem, jak to v pohádkách bývá, spíše vysázel na stůl kupu peněz, aby ji zachránil. Doslova kupu, protože rozbil jeho největší hliněné prasátko, aby celých těch 2.000 korun, co škodovka stála, dal dohromady. Byla to v drobných docela slušná hromada. To není jako třeba milion v bankovkách, to tu váhu nemá!
Všichni se rytířovi divili, proč vynakládá své úspory sbírané po kapsách svých džín po celý rok na nějakou takovou divnou princeznu. Ale on věděl, že ten nejhnusnější koník co plní své ožebrované bříško na čarodějových pastvinách, je ten pravý. Tento koník měl totiž na sobě rzi méně než nové Alfy Romeo dovážené po moři do USA v osmdesátých letech. Po cestách se naběhal jen kolem 60.000 kilometrů a byl v péči jednoho majitele a že to byla péče opravdová a z lásky. Ta žebra mu trčela po bocích jen ve vyprávění zlých jazyků, kteří se od domácí značky vždy odvraceli a kdybych jim předložil naprosto, ale naprosto stejné dvě krabičky od sirek a o jedné prohlásil, že je z USA, tak by řekli, že ty sirky s USA jsou lepší.
Vnitřek toho vozu již odhlášeného z evidence a odsouzeného k pouhé likvidaci byl úžasně zachovalý, jehla a nit mohou mít ještě dlouhou dovolenou, než budou muset opravovat jeho textilní vnitřek s koženkovými okraji, pokud vůbec. Na volantu kůže obalující umělohmotný věnec jakoby čerstvě Indulónou natřena byla, motorový prostor ve stavu, že by se v něm dalo žrát. Palubní desku zdobí dobové rádio Tesla a pár zlepšovacích návrhů jistě vyrobených podle návodů z Udělej si sám / Urob si sám, byť jejich funkce je prozatím rytíři zachránci utajena.
Ten ostatně mohl se o kvalitách Škody 105 přesvědčit ihned na místě při záchraně vozu, když si půjčil akumulátor z nějakého jiného na smrt odsouzeného vozu, za onoho sychravého podzimního odpoledne jej zapojil za zadní sedadlo škodofky, trochu benzínu svou okovanou botou několikrát napumpoval, otočil stylizovaným klíčkem a…. a bez problému na cvrnknutí nastartoval. Motor nad zadní nápravou umístěný s výkonem 52 bhp si po chvíli vrněl píseň dlouho nezpívanou a rytíř si liboval, že se rozhodl dobře. Byť nevěděl, co se stopětkou bude, kromě záchrany ze chřtánu temnot, dělat.
Odložil ji tedy do svého paláce, kde s jinými děvami, sice urozenějšími, ale pošramocenějšími, rozmlouvat mohla a pozornost ji další dva roky vůbec nevěnoval. Až když jednou přiměla rytíře neblahá okolnost přestěhovat svůj, dá se říct harém, do nových prostor, musel ruku svou opět položit na svou socialisticko-okrovou krasavici. Setřel z ní prach, aby z ní alespoň trochu viděl, a znovu se pokusil po zapojení baterie oživit její srdce, pořád na ten samý zbytek benzinu, jehož stáří se dalo odhadnout na jednu pětiletku. A ona? Trochu zakuckala, ale po chvíli ji z výfuku již vesele dým z výfuku k nebi stoupal.
Naprosto neuvěřitelné rytíři se to zdálo. Vždyť vozy jiných značek, vznešenějších mnohem víc, protestovaly, že se jim v nádrži voda vysrážela, že už příliš dlouho ouhořem stály a ona, skromná, byla jen ráda, že ji někdo opět k životu probudil.
Můžeme se jí smát, jak zvuk jejich dvěří při zavírání zvuk pečící trouby připomíná. Můžeme se křenit nad jejím proletářským původem. Nikdo, ani ten kočí, co rytíři palác stěhovat pomáhal, nemůže však zapřít, že škodofka i mercedes roztáhla a po terénu rozbitém poskakovala, jen aby přání rytířovo beze zbytku splnila. Některé jiné harémové krasavice musely se do nového paláce na povozech vést, ona však, po vlastní ose přes sto kilometrů ujela. To už samozřejmě dostala dávku nového benzínu a možná ji kočí přinutil dosáhnout maximální 140 km/h rychlosti, nebo nedejbože zkusil její odpich z 0 na 10 za 19 sekund.
Rytíř se tedy na znak vděku rozhodl, že jí nikoliv půjčený, ale vlastní akumulátor pořídí, sežene někde dobovou hlavici na rychlostní páku, pořádně ji vydrbe a do tepla ji uloží. Hlavici už má, krásnou, z průhledného polypropylenu, v němž jako hmyz v jantaru tkví autíčko. K tomu sehnal zahrádku a plato vajíček na zadní okno. Až v léte na zahrádku naloží nějakou tu matraci, kamna, či tyčky k rajčatům, vrátí se Š 105 v mysli do svých nejlepších časů, kdy z Prahy své tehdejší pány na venkov na chalupu za čerstvým vzduchem vozila. Sehnal již i pár dalších rekvizit, aby dnes tak moderní retro bylo dokonalé:
Máte ještě ty pravé české škodovky? Kolik jich z původně 1.350.250 kusů je ještě mezi námi? Užíváte si zatím zdovjnásobení jejich tržní ceny, když naberete plnou? Proč se otestují Opli, Fordi, Mercedesy a jiná imperialistická havěť a škodovjenky 100 + se jen zcela výjimečně a za průletu komety Halleyho kolem Země povolí na veteránské značky? O co jsou horší než Octavie, Rapidy a Spartaky na jedné straně časové osy a Octavie TDI, Rapid a Fabia na její druhé straně?