Blog o veteránech

Podzimní Auto Moto Sport Classic

Včera večer neomylným zrakem zabrouzdal jsem do regálů s časopisy na jedné benzínce a našel jsem jej! Po dlouhých měsících je tady opět Auto Motor Sport Classic, česká edice. Časopis, který mě inspiroval jednak ke koupi Alfa Romeo Spider, neboli mé Claudie a jednak i k psaní tohoto blogu.

Nepřehlížeje obsah ni fotky vzal jsem rovnou tři kusy pro sebe i kamarády, stále ještě puzen v socialismu zrozenou všudypřítomnou otázkou „Co kdybych jej už zítra nesehnal?“

Bohužel, doma jsem byl, přiznám se, malinko zklamán. Toto číslo je celé věnováno škodovkám. Bylo zřejmě vytvořeno v úzké spolupráci s automobilkou, coby dokonalý marketingový nástroj pro šíření informace, že v Boleslavi otevřeli konečně veteránské muzeum, jaké si značka jistě zaslouží.

On je snad někdo mezi veteránisty, kdo to ještě neví?

Mám škodovjenky rád, jsou součástí našich životů, ať se nám to líbí nebo ne. Hodlám se bít za právo hundrtek existovat na veteránském nebi. Psal jsem o mé stopětce a na tento příspěvek mám nejvíc komentářů. Není jich mnoho, uznávám, ale je jich nejvíc. Statistika je neúprosná.

Proč ale časopis, který mám rád pro jeho rozmanitost, zčásti „Gott sei dank!“ díky původně německým článkům, píše o výlučně jedné značce? Zajisté to byl z marketingového hlediska báječný tah – Škodovka bude v muzeu propagovat časopis a časopis propaguje automobilku. Jednoduše geniální, geniálně jednoduché (nebo to je jiná značka??) Škoda, Škoda, Škoda ….. není to škoda?

A nejde mi nezeptat se znovu: On je snad někdo mezi veteránisty, kdo ještě časopis nezná?

A dále: Kde zůstal čtenář?

Nebo: Nemá automobilka na svůj vlastní časopis, či jen nějaký speciál, jako má BMW, Mercedes…..?

Anebo: Ono muzeum nebude mít katalog? Web stránky? Profil na facebooku?

Pak jsem si ještě přečetl jeden článek o nějakém veteránském rallye typu: „Přijeli jsme ráno, konečně jsme odstartovali, obědvali jsme a večer se účastnili vyhlášení výsledků, pak jsme unavení ale šťastni ulehli na lože“ a posmutněl jsem ještě víc.

Zítra to ale jistě bude lepší, zítra si přečtu určitě nějaký hezký článek, byť opět o nějaké škodovce. A pokud ne zítra, tak za půl roku, v novém čísle, o nějakém jiném autě. Neexistují chyby, jen lekce, z kterých se člověk učí. Já těm hochům novinářskejm fandim.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Komentáře

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která

Komentáře