Vloni touto dobou jsem zveřejnil, co všechno mám v plánu zažít v oblasti veteránů. Jeden notoricky zlý jazyk mi na Facebooku odtušil, že jestli zvládnu půlku, jsem frajer. Pojďme tedy rekapitulovat rok 2014
Jsem frajer!
Zvládl jsem určitě půlku toho naplánovaného a pár akcí neplánovaných. Myslím, že na počet jsem plán splnil jako horníci za socializmu – na 120%.
Hned zkraje jsme s Jiřím zajeli Historic rally Kokořínsko. Príma akce, ze které jste si mohli přečíst reportáž. Dosáhli jsme na poprvé čtrnácté místo, což v podstatě bez pořádného časoměru byl kousek vpravdě husarský. Ocenili jsme to sice jen my, ale kdo vás pochválí lépe, než vy sami.
V březnu jsme se, vypadá to již tradičně, vydali do Brna. Na Classic Show. Vytasili jsme se s tričky vlastních návrhů a sklidili zájem. I u toho jste mohli být. V rámci výstavy se konala aukce veteránů a my z ní pořídili video. Aukce mám rád, dá se ne nich pořídit spousta zajímavých věcí.
Pak se začaly dít věci kolem parkování veteránů pod hlavičkou Old Gear. Zahrál jsem si s chutí ve dvou propagačních videích a pomáhal klukům na Legendách. Udivilo mně, že jsem nedostal žádnou plaketu, vždyť už podle mně dávno legenda jsem, nicméně událost to byla parádní a já se těším na letošek.
Už před Legendami mi osud do cesty přivál Jardu Petráska a s ním celý team La Carrera Panamericana. 
Měl jsem možnost pěkně zblízka sledovat přípravu nejdřív čtyř, pak tří aut na náročnou zaoceánskou rallye historiků a začal uvažovat, že pro příště bych do Mexika zajel taky. Ne jako závodník či člen teamu (maximálně bych mohl dělat snídani), ale jako….. ne ne, to bude ještě překvapení. Nicméně s Jardou jsme uskutečnili po rallye první webinář, na kterém se podělil o zážitky.
Největší hajlajt mě čekal v Le Mans. Festival nejvyššího světa rychlých aut, krásných linií aut i žen, přehlídka tradice, zážitek, na který se nezapomíná. Kromě článku a fotek použitých dokonce i v Deník.cz mám spoustu filmového materiálu, který teprve čeká na zpracování. Snad si na to brzy najdu čas, některé záběry se mi povedly vskutku neotřelé a pořádně zblízka.
Z domácích srazů nesmím zapomenout na domovskou Křenovickou jízdu. Letos jsme zavedli pár novinek a většina z nich se chytla. Například jízda RTOčkem. Máme inspiraci na další ročník, všichni se na něj těšíme. Podobnou masovou akci jsme zažili a podpořili ještě jednu – První sraz socialistických vozidel pořádaný kamarádem Petrem Jirsou. Řeknu vám, ten chlápek nám ještě má co ukázat a jsem zvědavý na každý jeho další počin v oblasti starých aut.
Nestihl jsem Veteránské Sosnění, ačkoliv v Sosnové s veteránem jsem byl. Kurz sportovní jízdy jsem absolvoval, abych už měl opravdu důvod nechat vyměnit brzy a gumy a povedlo se k tomu se i výborně pobavit a užít si jízdy. O důvod víc připravit se na pořádnou účast na Rojení, či Sosnění pro příští rok. Žádná divočina, mám už dávno voperovaný pud sebezáchovy, ale pro radost si zajezdit bych do Sosnové rád zajel. Třeba to letos vyjde.
Konečně jsme dostříhali video o Fordech Capri bratří Truců natočené ještě v létě 2013. Ach ten čas tak letí…..
Neplánovaně jsem se zúčastnil prvního veteránského srazu pořádaného hotelem SWING u Lipna. Žádné soutěžení, jen příjemná atmosféra a jízda. Taky je to někdy potřeba.
Neplánovaně jsem taky dosáhl přes 28.000 fanoušků na Facebooku. Ještě pořádně nevím, co to znamená, ale mám z toho radost. No a zcela neplánovaně jsem se zbavil valné většiny svých aut. Přehodnotil jsem svůj přístup ke svým vozům, k autům staršího data obecně, své sny a možná připravil místo na nové, lepší. Uvidíme.
Přeji Vám všem do dalšího roku mnoho snů a mnoho z nich splněných, spoustu kilometrů jízdy podle vašich představ, jen šťastné návraty do cílů a dobrý benzín.
