Líbila se nám s Jiřím Alfa na prodej. Uvažovali jsme, že do ní půjdeme. Inu domluvili jsme setkání a zajeli po služební návštěvě Chomutova ještě do Litvínova. Věděli jsme, že prodávající má na ruce víc aut a očekávali něco na způsob autobazaru.
Ovšem již dohadování o místě setkání nás zarazilo. Prý budova u nádraží s velkým nápisem Veteráni Litvínov. Když jsme ji našli, viděli jsme, že si někdo plní sen a že mu tak trochu můžeme závidět. Taková menší hala u menšího nádraží a před ní odstavené projekty, které by asi bylo zbytečné cpát dovnitř. „Naše“ Giulia byla ovšem uvnitř.
Tam když jsme vstoupili, huby se nám rožířily do úsměvu, jak se to jen v takových institucích může stát. Nebylo to sice Národní technické co do kvality, raritnosti a významu, ale o to víc z prostoru bylo cítit lidské snažení, radost a vztah k vystaveným exponátům. Na internetu jsme chvíli předtím zjistili, že pánové se dali dohromady teprve nedávno a dali vzniknout v podstatě významnému litvínovskému kulturnímu magnetu. O víkendech, kdy jedině mají otevřeno, prý pořádají školy a jiné skupiny návštěvy „do muzea“.
Vstupní hala je přizpůsobena jako místo pro setkávání členů a z ní na dvě strany vybíhají křídla s autoexponáty. V jednom žijete socializmus, ve druhém zase západní svět. Všude jsou automobily a další vozidla doplněná spoustou retro exponátů – hraček, televizí, tříkolek, plakátů, rádií, katalogů. Na dlouhém „schůzovacím“ stole lze vidět několik sad nádobí, jaké si ještě pamatuji já z domu nebo od babičky. Moc hezká je malá samostatná místost ihned za vchodem. Normálně by do ní buď nešlo nic dát, nebo jen nějaké krámy, autokosmetika apod. Litvínovští v ní ovšem zřídily malý retro obývací pokoj i se sedačkou, konferenčním stolkem, televizí atd. Chybí snad jen kytice hřebíčků ze závodních oslav MDŽ.
Alfu Romeo Giulia jsme nakonec nekoupili. Ne že by nebyla hezká, i peníze byly přijatelné. Nám se ale s Jiřím nechce teď brát další projekt ani na drobnou renovaci. Po mé audině, do které stačilo udělat jen běžný servis, stála zlomkovou cenu a dá se na ní bezstarostně jezdit, jsme trochu zlenivěli. Alfa byla sice v pěkném stavu, interiér byl dokonce nádherný, ale něco práce se zadními lemy blatníků s odlupujícím se lemy na ní bylo. Motor jsme, přes všechna ujištění prodávajícího a jeho ruku v ohni, prostě neslyšeli. Tak jsme od záměru upustili. Zase jsme ušetřili … Pokud by ovšem někdo na ni měl chuť, protože je opravdu v našich končinách jen málo vídaná, netuctová a té práce (snad i díky údajně dobrému motoru) na ní nebylo mnoho, doporučuji ji.
Ostatním doporučuji najít si chvilku čas a do Litvínova se do muzea veteránů podívat.
