Občas dám na facebook fotografii vraku. Vraky mají svou poezii, své kouzlo. Neodvratný zánik, pomíjivost., quia pulvis sum …., rez a díry v karoserii rozbíjí světlo na stinné a světlé plochy kreslící vrásky času. To všechno jde v nich číst a občas lze hádat i jejich osud. Vraky vyvolávají lítost, vzbuzují emoce. Někdy jsou to emoce plačlivé, často z reakcí fanoušků cítit spíše hněv nad tím, kdo nechal dojít jimi obdivované auto do tak šíleného stavu rozkladu.
Už dávno jsem si zažil rčení Tomáše Akvinského, že je potřeba akceptovat to, co nelze změnit. Copak někdo u řecké Akropole brečí nad tím, jak mohli Řekové nechat tak kouzelnou architektonickou památku chátrat? Proto ve vracích vidím spíše onu poezii. Nejsem sám, jsou fotografové, kteří z vraků dělají kalendáře. Nechávají unášet fantazii pozorovatele o dávných příbězích, anebo vymýšlejí ty svoje o znovuzrození. Možná meditují nad vztahem rzi a designu.
Můj přítel Jiří nad takovými obrázky, když je vidí v inzerátu, rozhodně nebrečí. Vidí v nich naopak obchodní příležitost. Zkušeným okem u své oblíbené značky pozná, co ještě půjde zachránit a co nikoliv a jestli ještě dokáže ze zbytků vydolovat něco pro své zásoby náhradních dílů.
V posledních dvou letech jsem přitom byl svědkem asi desítky vykoupení takových vrakp. Jelikož jde o zahraniční auta, je vtipné pozorovat, jak prodávající zohledňuje pořád v ceně značku vozu, kapitalistický původ a jeho bývalou atraktivitu. Nejčastěji si vůz chtěl prodávající udělat pro sebe, ale neodhadl své síly, své možnosti, možná se nechal svést ze svého snu těmi, co říkali, že to nepůjde.
Často už do auta investoval spoustu svého času, svých peněz a své energie. Tak třeba vyndal motoru ventily a zapíchal je do kartónu přesně podle jejich čísel, aby nezapomněl jejich polohu, až je bude vracet. Pak třeba v neděli odstavil auto do zahrady, vždyť na něm bude další víkend pracovat zas. Jenže další víkend přišly jiné úkoly. Za pár týdnů se stala z auta výčitka svědomí, za pár měsíců výčitka partnerky. Po pár letech je skutečně už situaci potřeba řešit. „Co s tím autem, Pepo, hodláš dělat? Hyzdí zahradu, už i starosta se ptal. Neříkej, že to doděláš, nestíháš jiné, důležitější, práce, jsi neschopný a že já si raději nevzala Pištu Hufnágela…..“ A tak dále. JENŽE.
Za těch pár let vyrostla kolem auta tráva. A po ní vzlíná voda. A voda působí korozi, zejména podlahy. A koroze …..
Pepa korozi zná! Není blbej! Aby jí zabránil, dá na auto plachtu. Zas nemůže kupovat nic zbytečně drahého, stavební plachta stačí. Jo stačí – akorát na kondenzaci vzdušní vlhkosti pod ní! A tak se sráží voda. A voda působí korozi, zejména karoserie. A koroze …. Pepa korozi zná! Ale asi blbej je.
Takže když po letech odkryje plachtu, aby vůz pro inzerci nafotil, přepadne jej zděšení. Pak si ovšem vzpomene, že vůz je kapitalistické výroby a je to vetoš. Už jich moc nejezdí (a tenhle už taky dojezdil, ale to Pepovi nedojde). Nasadí cenu, která přece musí zohlednit to jeho (před)letité úsilí. Nezapomene připsat, že jde o ZAHÁJENOU RENOVACI. Po dlouhé době se někdo konečně najde, někdo kdo skutečně má peníze na to, aby si „sen“ odvezl. Ovšem smlouvá a Pepa by teď měl němě přihlížet, jak po letech ztratila jeho práce hodnotu. Je-li alespoň v této fázi, kdy vůz už skutečně připomíná tvarovaný železný šrot, rozumný, s cenou souhlasí.
Já mám pak z koupě fotky, při kterých plačky na facebooku pláčou.
Poselství tohoto článku není se vysmívat těm, co se snaží postavit si auto. Naopak, držím každému palce, aby mu nedošel v jeho cestě za snem dech. Jen je nabádám k parkování „projektu“ vždy tak, aby v případě přeměny provizoria na setrvalý stav nedošlo auto k větší úhoně. Postačí i hlína (bez trávy), lepší je vůz zastřešit, ale vše musí „luftovat“! Viděl jsem dokonce nějaké ohyzdné přístřešky z vlnitého plechu na lešenářských trubkách, vyústění převodovky zapatlané vazelínou a zakryté květináčem. Ovšem fungovalo to!
Rovněž tak se nesměju těm, co při pohledu na vrak pláčou. Těm zas přeji odvahu přijmout fakt, že věci jsou pomíjivé. A taky uvědomění, že brečením se nic nestane. Nebo že bychom se snažili skrze své volené poslance domoci se zákonu, že žádné auto nesmí býti ponecháno napospas rzi? Ale jděte….. Jděte a kupte ten vrak. Zachraňte co se dá, zrenovujte co ještě zrenovovat jde. Zachraňte ZAHÁJENÉ RENOVACE!