Vzpomínky na letošní křenovickou jízdu vedou mě ještě k jedné úvaze. Některým účastníkům se zdály mimořádně těžké teoretické otázky, dohledatelné pouze s pomocí asi jen knih, spíše jen pomocí internetu. Někdo je znal, ale trochu jinak. Někdo je prostě na tom internetu našel. Ono je to se znalostmi a jejich testováním vlastně tuze zajímavé.
Do doby než byl internet, byli za největší frajery považováni chodící encyklopenie. V těch dobách jsme vůbec nevěděli, že se dá učit i jinak, než memorovat data. Nikdo nás neučil, že důležitější než infomaci mít, je jí použít. V hospodách se třeba lidé bavili trumfováním znalostmi a v podstatě opakováním těch samých informací. V životě jsem já sám například nepochopil zálibu třeba v opakování si fotbalových sestav, výsledků zápasů, seznamů prezidentů, seznamů verzí kejvaček a mercedesů a podobných kratochvílích.
(Nikoliv jen) Dnes je ovšem doba jiná, myslím. Informací je spousta, přebytek. Přístup k nim je jak ke spotřebitelskému úvěru. Nemusím je držet pořád v hlavě, stačí vědět, jak a kde si je najít. Mohu s nimi žonglovat, vytvářet kombinace, syntézy, ověřovat je, ale hlavně, mohu je prakticky použít! Jsou přístupné kdykoliv si zamanu, i na křenovické louce.
A právě tam narazily na sebe dva přístupy k nakládání s informacemi. Některým účastníkům se zdály otázky příliš těžké, někteří ovšem neměli problém použít strejdu gůgla a tetu wiki. To se samozřejmě jiným nelíbilo, protože něco takového je rovno opisování a účastník by měl jít klečet na hrách. Navíc už to, že otázky mají všichni k dispozici po celý závod jim v podstatě opisovat umožňuje. Mimochodem, stejně se našli prý tací, kteří telefonovali po splnění úkolu spřáteleným posádkám, které si pak prý psali odpovědi na ruku. Docela vtipné, že? Je to však vlastně pouze důsledek tohoto způsobu zkoušení, známe jej již ze školních lavic, doprovází nás někdy i v zaměstnání. Místo abychom přemýšleli o řešení, hledáme správnou odpověď. Chceme-li v tom uspět, můžeme si i pomoct společensky přijatelným (protože obvyklým) podvodem.
Takže budeme-li chtít jít cestou dosavadní, měli bychom všem závodníkům po rozdání dotazníků vzít mobily, prohledat auta a zavazadla, jestli nemají někde ukrytý záložní, anebo snad notebook, či tablet. Následně vytvoříme kóje, aby si nikdo nemohl radit, v jeden okamžik je všechny naženeme do nich a pod dozorem s rákoskou je během časového limitu necháme vyplnit test. Jejda, já zapomněl na knihy, sešity, taháky a další oldskůlové zdroje dat! Jedině tak přece zajistíme transparentnost a objektivnost, ne?
Anebo se budeme bavit a spíše než zkoušet své znalosti se je budeme učit. Najdeme je na internetu, nebude to jednoduché a bude zábavné pozorovat, jak se jednotlivé zdroje informací od sebe liší. Cestou ze srazu se můžeme bavit, jaké nové stránky na netu jsme poznali nebo o kolik jsme moudřejší, spíše než o tom, jak jsme buď a) selhali v odpovědích nebo b) jak jsme obechcali systém. Kde má vlastně kdo záruku, že ty knihy a časopisy, které jsme pilně dosud studovali a biflovali, jsou korektní?
Jak je komu libo. Některé srazy a soutěže určitě setrvají ve stávající cestě, jinde to už bude jinak. Časy se mění, zpíval už kdysi Dylan.
