V roce 1982 se konala v automobilovém světě zase jedna revoluce. Do té doby hranaté tvary se zas jednou měly vyměnit za přívětivější kulatější, zas jednou přišla ke slovu aerodynamika. Ford představil svůj model Sierra, který nahradil Cortinu. Zpočátku nevrle přijatý model se vyšvihl v prodejnosti nad konkurenci a Ford slavil velký úspěch.
Já sám si pamatuji první setkání se Sierrou velice dobře. Představte si puberťáka v malém lázeňském městě Slovenské socialistické republiky, který je díky rakouské televizi „v obraze“ a baží být výjimečný značkovým oblečením, alespoň žvýkačkou z Tuzexu a virtuálním pocitem nadřazenosti, že jeho rodinný vůz má hranatá světla proti těm kulatým na škodovkách. Co bylo hranaté bylo správné, kulaté bylo staré jak Abba nebo Baccara.
V létě pak přijede z daleké mekky všeho správňáckého, ideálního a módního, z Prahy, bratrův spolužák z vejšky na bílém zázraku z budoucnosti. Na Fordu Sierra. Samozřejmě, že byl oblečen také v bílém, takže způsobil v celé tehdejší generaci 14 – 20 letých našeho maloměsta poprask.
Ještě donedávna Sierry makaly jak barevné. A často taky barevné byly. Takové ty popelky na doježdění s kouřícím dýzlem, různobarevnými plechy, přilepené k silnici díky kabině přeplněné stavebními dělníky z východu světa dotvářely ještě nedávno kolorit našich ulic. Prý poslední registrace nové Sirky proběhla před 10 lety.
V současné době je zajímavé na značkovém fóru číst pláč, kam ještě s cenou mohou tato auta klesnout. Zřejmě je v nich pořád cítit odér potu oněch dělníků a mnoha lidem nevoní. Ovšem první dva ročníky už jsou oficiálně veterány, jakkoliv by nad tím kdo kroutil nos.
Měl jsem proto obrovskou radost, když jsem mezi svátky potkal v Českých Budějovicích (kde by chtěl bydlet každý, tedy kromě mě) důchodcovský manželský pár v pěkné udržované Sieře. Jal jsem se ji s nadšením fotit a po chvíli se i seznámil s majitelem.
Pan Spěváček koupil auto z druhé ruky ode nějaké spisovatelky, která zřejmě musela upotřebit tuzexové bony ze zahraničním výtisků. Ochotně a podrobně mi vysvětlil všechny závady, které se na autě za celou dobu jeho vlastnictví udály. Byly tři, takže to nezabralo moc času. Tři! Z toho jednou šlo o přetržený hnací řemen a naštěstí ventily zůstaly na původních místech, takže v podstatě taky jen spotřební oprava. Celou tu dobu si pan Spěváček spravuje auto sám a trochu si jej „vytunil“. Odstranil například automatický sytič a nahradil jej ručním, protože pak prostě auto tolik nežere. Vše pouze s příručkou, kterou má neustále ve voze.
Opatřil jej také kunoplašem, neboli nádobkami s Pepem. Motor s nimi vypadá trochu jako vánoční stromeček, ale účel světí prostředky.
Ročně najezdí jen pár set kilometrů – z bytu na zahradu, na chatu a zpět. Začíná mít ovšem problémy se sháněním dílů. Prodejci autodílů už z větší části stáhli nabídku na minimum a ve věku 73 let se až tak na internetu pohybovat a vyhledávat neumí. A tak už dlouho nemůže sehnat ventil D 32e AA, CARB, bílo černý s vývody uprostřed, který by jeho 1,6 OHC Pinto vylepšil k dokonalosti. Najde se někde?