Blog o veteránech

Concours d’Elegance Chateau Loučeň 2012

„Ach noblesa, tu já tak miluju“ říkávala údajně tetička jedné mé kamarádky a z těch vlastních slov nonšalantně málem upadala do mdlob. Se vztyčeným malíčkem, samozřejmě. Já se mohl noblesou opájet na prvním Concours d’Elegance v Čechách uplynulou sobotu.

Hvězdná konstelace pro návštěvu této akce vypadala příznivě – manželku jsem přesvědčovat nemusel, víkend trávila polopracovně v zahraničí. Děti a já jsme jej měli strávit v bratrově „vile“ u Mělníka, takže do Loučně jsme měli co by kamenem dohodil. Děti nám sice plány trochu zhatili, protože z celého odpoledne na zámku zbyla kvůli neobvykle prodlouženému odpolednímu spánku jen poslední půlhodina před zavřením, nasát atmosféru a vůni spáleného benzínu jsem však stihl. Kvapně jsem alepoň pořídil pár fotografií a krátké video, abych se k tomuto výjimečnému zážitku mohl kdykoliv vrátit a umožnit zážítek zprostředkovaně i vám.

Nejcennější veteráni

„Ono není nic draŽŠího“ říkával Werich v jedné forbíně, a toto rčení by se dalo vztáhnout i na poměry této veteránské akce. Již cena vstupného 500,- Kč, kterou jsem já s gestem rozšafného milionáře zaplatil na onu poslední půlhodinu, byla určitě nejvyšší co jsem zažil já. Nikdo z mého okolí si taktéž nemohl vzpomenout na vstupné, které by tomuto rekordu bránilo. Vysoká cena byla společným jmenovatelem i automobilů soutěže se účastnících. Podle pamětníků šlo o největší koncentraci těch nejvzácnějších kusů pod otevřeným nebem „nenarušované“ „levnějšími“ vozy.

Elegance vozů zcela korespondovala s prostředím zámku Loučeň a oblečením jejich majitelů.Kdo by si ovšem myslel, že majitelé budou znuděně postávat u svých investic a odhánět dotěrné fotografisty a slintaly z řad nás youngtimristů, tisícofkářů či trabantistů, hluboce by se mýlil. I za tu půlhodinou jsem zaregistroval několik tůrování motorů, dětsky nadšené předvádění klapek výfuků na Düsenbergu, zasvěcený výklad o motorechBugatti a vůbec uvolněné chování mezi rozkvetlými stromy za příjemného hudebního doprovodu. I počasí akci přálo. Posuďte sami: teplota, tlak, rosný bod, vlhkost vzduchu – 17, 995,-0,7, 30. Lepší počasí jsme si nemohli přát.

Ferrari 330 GT

Za třešničku na dortíku celé akce považuji mé překvapivé setkání s mým dávným známým, kolegou a nebojím se říct i přítelem. Samo o sobě by to nic neznamenalo, jeho jméno se však skvělo u toho bordó Ferrari, co o něm psali kdysi v Auto Motor Sport Classic. V sobotu soutěžilo o titul nejhezčího Ferarri. Smrdí to sice protekcí a soudce Šott by mě minimálně pokáral, ale já dal svůj hlas právě jemu. Později jsem se dozvěděl, že měl svou platnost, protože v kategorii klasických Ferrrari vyhrál!

Nakonec jsem mezi soutěžícími o hlavní cenu našel ještě jednoho známého kolegu, ten je ovšem známým jen na 50%. Já jej znám, on mě asi ne. To mi ovšem nebrání, abych se nepřipomněl a vyzískal od něj další pracovní materiál pro pobavení vás, mého ctěného čtenářstva.

A tak se myslím můžete těšit již nyní na reportáž z jízdy oním Ferrari 330 GT, historky kolem Bugatti 46 a třeba i z psaní knihy o ní. Dnes jsem na ní narazil v mém oblíbeném knihkupectví.

Celou akci pro mě zakončil můj Hubert neustálým opakování slova „domů“ se zvyšující se intenzitou. A odporujte tříletému klukovi. To je ale příběh na úplně jiný blog.

Stále platnou estetiku automobilových kmetů můžete sledovat v galerii černobílých fotografií upravených tak, aby vynikly jejich ladné linie nebo filigránské detaily:

Pár fotek jsem našel i na jiných stránkách, anebo ještě na jiných stránkách.

Zbývá jen doufat, že soutěž se bude konat i příští rok a že já budu mít dostatek času si každý vůz důkladně očuchat.

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kokořínsko po čtvrté

Letošní zimu jsme opět doufali, že pojedeme Kokořínsko historic rallye na sněhu. Organizátoři moudře posunuli termín z obvyklého začátku února blíže k jaru, kdy v poslední době je větší pravděpodobnost tuhé zimy, aby mohlo zmrznout co nejvíce kytek. Nicméně ani tentokrát se nezadařilo. Víkend před i víkend po nadělilo jak blázen, a zrovna v ten správný víkend byly teploty lehce nad nulou.

Komentáře

2. Sraz youngtimerů

Ještě pořád, pět dní po skončení srazu jsem unavený. Ještě pořád mě však uvnitř těla hřeje pomyšlení na ty báječné čtyři dny, které jsem strávil přípravou a samotným srazem. Obklopen Petrem Jirsou a Radkem Kovářem, kteří se mnou sraz organizovali, Petrovou manželkou Markétou (svatou to ženou), jeho synem Petrem a také Aničkou Pajerovou ze Spolku Orlík – Sedlec, která

Komentáře